Co když je Rusko ještě konzervativnější než jeho prezident, ale i premiér?
V těchto dnech se Rusko opět ocitlo na historické křižovatce. Je možné, že psychologickou příčinou kolektivních úvah o budoucnosti země se stala událost, která sama ani nemá příliš velký význam. Nedávno byla dokončena pompézní rekonstrukce stanice moskevského metra Kurskaja a poprvé za půlstoletí se veřejně – všem cestujícím na odiv – objevilo slovo „Stalin“. Je zakomponováno do podzemního architektonického komplexu stalinské éry prostřednictvím jednoho verše z tehdejší státní hymny, která oslavovala velkého vůdce národů. Nejen metrem, ale po celé zemi začal znovu bloudit Stalinův přízrak.
Je to jako Rubikon. Když ho překročíme – znamenalo by to nastoupit zase od začátku zářivou cestu sovětského imperialismu. Jenže prezident Medveděv se ve svých dvou posledních projevech – o kterých se na internetu bouřlivě diskutuje – pokusil strhnout mosty postavené na slávu stalinismu. Mimořádně důsledně prohlásil, že Rusko potřebuje radikální, i když nenásilnou modernizaci jako země, která zaostává za předními státy Západu. Funkcionáři ustrnuli: co je to – převrat? Anebo – bezmocné řeči Putinovy loutky? Medveděv vzápětí zopakoval myšlenky zlatého věku perestrojky, lidským hodnotám přiznal vyšší důležitost než těm státním a Stalinovy zločiny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
