Vodovoda

Koupit si je možné skoro všechno, je ale možné něco nekoupit? Prostě to dostat? To není snadné, dokonce ani když jde o sklenici vody z vodovodu, jejíž pořizovací cena je 1,25 haléře. I když v některých restauracích se to povést může: požádáte, číšník se nezeptá nepřirozeným hlasem „cože“, ale donese čistou vodu, postaví ji před vás.

Jednoduchost a vstřícnost tohoto gesta okouzlila už řadu lidí a vyvolala vznik celého malého hnutí. Jeho příznivci žádají v restauracích ke své objednávce ještě vodu z kohoutku a na stránkách www.vodovoda.cz pak píší, co se stalo. Argumenty, proč to nejde, bývají různé. Například: je to nehygienické. Nedovolují to předpisy EU. Nelze, jsme restaurace. Tyto věty samozřejmě stojí za to dát se do boje, možná i ozbrojeného.

Jako první začali za vodu z kohoutku bojovat v Londýně. Na počátku byl poněkud výstřední červeno-zelený starosta Ken Livingstone. Pak také začal prosazovat pití vody z vodovodu v rámci kampaně London on Tap (www.londonontap.org). Argumentů měl dost: voda z vodovodu je stejně zdravá jako každá jiná, mnohem levnější a dokonce ani nemusí být senzoricky odpornější. Na důkaz toho přizval vinařský časopis Decanter přední someliéry a nechal je ochutnávat různé vody. Voda z londýnského vodovodu byla na třetím místě (za novozélandskou značkou Waiwera a za francouzským Vittelem.)

V Česku platí více méně totéž.…