Jako když vám vezmou dítě

Výplaty nebudou. Ani za minulý měsíc, ani za ty příští. Tímto oznámením se sklářům v Novém Boru změnil život. Léta patřili k elitě regionu, ke které všichni vzhlíželi. Každého devátého v měsíci chodili do obchodů utrácet svou nadprůměrnou mzdu, dnes tam chodí žebrat o práci. „Dělala bych úplně cokoliv,“ říká kvalitářka z Crystalexu Michaela Vaníčková. V jeden den přišlo o práci 1700 lidí, a to v regionu, který je závislý na sklářství a na automobilovém průmyslu. Podobný osud dnes může potkat tisíce Čechů.

Já a nezaměstnaný?!

Je šest hodin ráno. Šichta začíná. Na rozlehlém parkovišti, kde se v tuto dobu běžně nedá najít místo, stojí čtyři opuštěná auta. Před budovou zastavuje autobus, ještě nedávno většinou přeplněný, dnes v něm sedí dva lidé. V devítipatrové budově, kde vždy svítila všechna okna, je tma. V hale, kde bylo 40 let nepřetržitě slyšet hučení výrobního pásu, je ticho a pece jsou vyhaslé. V celém Crystalexu je pouze údržbář chodníků, uklízečka a ochranka. „Je to šílené,“ zdraví člen ochranky jediného zaměstnance, který přišel na šestou hodinu. Ostatní se místo toho půjdou nahlásit na úřad práce, nikdo si však nechce přiznat, že nezaměstnanost postihla právě jeho.

„Otec ztratil práci a tak kolem dokola odklízí sníh, aby se z nicnedělání nezbláznil.“Většinou je…