Hledá se dobrý učitel
Na hodnocení dopadů reformy českého školství je jistě brzy. Přesto na některých školách by také dost možná nebylo co hodnotit: reforma zůstala na papíře, alespoň tak se to šušká mezi českými odborníky na školství. Chybu přitom není třeba hledat jen na straně učitelů a vedení škol.
„Proč si myslíte, že Ivan nevstoupil do jeskyně, odkud se line čarokrásný zpěv?“ ptá se učitelka češtiny Kateřina Šafránková na jedné pražské základní škole. Pohotově se zvedá první ruka. „Podle textu měl příliš krátké nohy, takže byl asi ještě malý,“ zní odpověď. „Mohl to být liliput,“ ozve se někdo zezadu a třída se rozesměje. „Dobře, jiný nápad. Mohlo by jít o nějakou hlubší metaforu?“ Chvíli je ticho, třída usilovně přemýšlí. „Bude to metafora nezralosti a nepřipravenosti na to, co ho tam čeká,“ odpovídá mladá žena se jmenovkou Iva přišpendlenou na „skejťácké“ mikině. „Souhlasíme s Ivou? A proč?“ ptá se češtinářka Šafránková svých žákyň – patnácti učitelek češtiny z celé republiky, které si od loňského října jednu sobotu v měsíci zase sedají do lavic a znovu se učí.
Na začátku svého školního dne odevzdávají češtinářky domácí úkol, pokračují „aktivitkou na zahřátí“ nazvanou „moje zvířátko“, během níž ostatním představí svého domácího mazlíčka z dob dětství, a pak už hlavní náplň – skotská pověst o Ivanovi a tulení kůži, kterou se učí rozebrat pomocí metody řízeného čtení: text si nepřečtou najednou, ale rozdělený na části, po kterých následují otázky po smyslu a dalším vývoji příběhu. Tato metoda je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
