Americká závislost na Číně, která drží americké vládní dluhopisy o hodnotě nějakých 800 miliard dolarů, může podle některých kritiků Baracka Obamy za údajně ponižující návštěvu, již tam prezident USA minulý týden absolvoval. Raději zahrnul chválou čínské úspěchy, než aby vůdce Číny sekýroval za její nedostatky. Jiní kritici zašli dál a usoudili, že tento smířlivý přístup je zcela v souladu s dalšími ostudami během jeho asijské cesty. V Japonsku se hluboko poklonil císaři Akihitovi. V Singapuru se zúčastnil schůzky s vůdci z jihovýchodní Asie, mezi nimiž byl i premiér odporné barmské diktatury.
V japonském i barmském případě byla kritika nemístná. Japonsko je důležitý spojenec a zaslouží si zdvořilý přístup bez ohledu na někdejší zločiny. Izolace Barmy nikomu neprospívá.
I v čínském případě má Barack Obama určitě pravdu, když se snaží vybudovat vztah postavený na potřebě spolupráce a partnerství, a ne na nevyhnutelném nesouladu a rivalitě. Opětovné vyvážení globální ekonomiky, zastavení klimatických změn a zkrocení nukleárních ambicí Íránu a Severní Koreje, to vše si žádá čínsko-americké týmovou práci a je v zájmu obou zemí i zbytku světa.
Obamovi kritici ovšem mají pravdu v tom, že se mohl a měl hlasitě zastat amerických principů a ostřeji se ohradit proti choreografii návštěvy, která měla za cíl uchránit Číňany před jeho přesvědčovacími schopnostmi. Prezident řekl, že ačkoli Amerika nechce svůj systém vnucovat jiným zemím, domnívá se,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
