Ve společnosti stále převládá pocit, že se něco musí stát
„Tato země nevzkvétá,“ prohlásil Václav Havel ve svém prvním novoročním projevu v roce 1990. Nepříjemná slova, která se však tehdy poslouchala tak příjemně. Hlava státu už nám nelže, nekreslí stavu země faldíčky, naopak ukazuje, jak je vychrtlá a unavená. Dnes by mohl říct: „Tato země vzkvétá,“ ale byť je to dobrá a navíc oprávněná informace, mnohé by pobouřil. Po dvaceti letech svobody jsou lidé se stávající situací podle průzkumů veřejného mínění nespokojení.
Hodnocení dnešní situace vypovídá mnohem víc o stavu naší mysli než o stavu země. Hovoříme totiž o momentálních pocitech, kdy jsme pod vlivem aktuálních kauz a emocí.
Dlouhý spánek
Když se vrátíme v čase, splnily se všechny základní cíle, které stanovil rok 1989. Vezměme si tehdejší hesla:
„Svobodné volby!“
Máme je už dvacet let.
„Havel na Hrad!“
Byl tam třináct let.
„Zpátky do Evropy
!“ Jsme členy nejen Evropské unie, ale i NATO. „Konec vlády jedné strany“ – také to můžeme odškrtnout, vždy jsme měli koaliční vlády, i v době opoziční smlouvy, byť se tomu tak neříkalo.
„Zrušte cenzuru!“
Stalo se. Vedle toho máme i stále sílící nevládní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
