„Myslím, že perestrojku začal v Československu Havel.“ Mlhavé vzpomínky posledního šéfa sovětské diplomacie Eduarda Ševardnadzeho na Československo roku 1989 vás brzy po stisku rukou uzemní. Gruzínský „Lišák Ševa“ zůstává pro mnohé ikonou. Jeho klíčovou roli při pádu komunismu připomíná v pracovně kus berlínské zdi s nápisem: Danke, Eduard! Ševardnadze ji návštěvníkům rád ukazuje. Je mu 81 let a ve velkém domě nad gruzínským Tbilisi je pusto a prázdno. Někdejší tvář sovětské „perestrojkové“ diplomacie tady dožívá s ochrankou a sekretářkou.
K událostem starým dvacet let se Ševardnadze vrací rád. Všechno, co následovalo později, byl už jenom ústup ze slávy. Jména jako Husák, Havel či sametová revoluce mu ale povážlivě splývají. Prošedivělý bývalý diplomat obsáhle vzpomíná na klíčová jednání s Američany a pád berlínské zdi. Všechno ostatní odnesl čas.
Nová československá diplomacie ho v roce 1990 zaskočila požadavkem rychlého stažení sovětských vojsk z Československa. A také tlakem na rozpuštění Varšavské smlouvy. Ševardnadze na svůj odmítavý postoj vzpomíná jen matně: „Nenazrál tehdy čas. Ještě bylo brzy,“ hlesne bez bližšího vysvětlení.
V domě je smutno. Na dvoře štěká velký hlídací vlčák. Na stěnách pracovny má Ševardnadze pověšené fotografi e s americkými prezidenty Reaganem a Bushem starším, britskou premiérkou Thatcherovou a s dalšími politiky 80. let minulého století. Listujeme alby starých fotografi í. Ševa o sobě mluví překvapivě neosobně: „Tady je Gorbačov. A tady Ševardnadze.“ „Jednání vedli Baker a Ševardnadze.“
Jeden z hrobníků sovětského režimu se nerad opakuje. Pokud jednou něco řekl, nechce nic dodávat. Do rozhovoru několikrát zasahuje asistentka Marina. Pamět už někdejšímu sovětskému superdiplomatovi neslouží jako kdysi. „Ano, má pravdu, tohle bylo až na Maltě koncem prosince 1989,“ dodává Ševardnadze unaveným hlasem.
Na reflexi komunismu nezbývá moc času. Dlouholetý šéf gruzínské komunistické strany a věznitel disidenta Gamsachurdii se prý s komunistickou totalitní ideologií vnitřně rozešel koncem 20. století. Chci se zeptat, zda úplně. Vyhaslé oči jednaosmdesátiletého politika mi napovídají, že není třeba. „Život je jako oheň – na začátku plamen, na konci popel,“ říká gruzínské přísloví. Pro Lišáka Ševu to platí dvojnásob.
Autor je moskevským zpravodajem ČT.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
