Bristolská dvojice představila jedno z nejzajímavějších elektronických alb roku
Pokud bychom chtěli zjistit, kam až se dá zajít v experimentech s elektronikou, bude jedním ze skvělých průvodců pětiletá historie bristolské skupiny Fuck Buttons. Dva vynalézaví mladíci Andrew Hung a Benjamin John Power mají za sebou alternativou milované desky Tarot Sport (2009) a Street Horrrsing (2008) a patří mezi ty, kterým není skoro nic svaté. Kromě toho, že jim je jedno, že díky své hudbě asi brzo ohluchnou, stojí za pozornost kvůli značné schopnosti komunitního přesahu. Patří totiž k projektům, které sice vycházejí z okrajových subkultur, ale mají přitažlivý talent infikovat širší publikum.
Nebezpečná progrese
Je zábavné sledovat, jak dnešní progresivní kapely studují způsoby ovládání hluku. Jak nadšeně postupují od formou neskousnutelných kompozic k něčemu s všeobecně přijatelnou melodickou složkou (tu však řádně špiní a maskují). Většina z nich bydlí v Los Angeles; výjimky jsou však pro žánr klíčové: může jít o kanadské Crystal Castles nebo zrovna britské Fuck Buttons.
Naživo se na ně nedoporučuje chodit ve střízlivém stavu a oni zároveň vědí, jak energii nepřehledných zvukových struktur dostat do nahrávek: neatakují tělo, nýbrž „anorganicky rozvrácené“ psychické struktury. Právě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
