Rozhovor s emeritním soudcem Ústavního soudu Vojtěchem Ceplem o malé odvaze soudců, Lisabonské smlouvě a proměně demokracie
„Zápas s politickými strýci o moderní pojetí práva nás teprve čeká,“ říká soudce Vojtěch Cepl. V posledních měsících ho sice trápí nemoc, ale on neklesá na duchu a aktivně komentuje poslední výroky Ústavního soudu, vývoj právního vědomí od Listopadu 1989 i nestabilní politickou situaci v Česku.
Jak byste se zachoval jako ústavní soudce, kdybyste dostal stížnost senátora Oberfalzera na Lisabonskou smlouvu?
Neznám dobře obsah návrhu na porovnání ústavnosti Lisabonské smlouvy s naší ústavou, ale protože už existuje jeden nález Ústavního soudu v této věci, nejpravděpodobněji – kdybych já to dostal na stůl – ten návrh prohlásím za zjevně neopodstatněný. Odmítnu ho. Ten návyk, že se budeme soudit v každé prohrané politické při přes Ústavní soud, se musí zastavit. Množství odvolání ukazuje, že už se to dělá automaticky, a když už teď pan senátor říká, že připravuje další stížnost nebo její doplnění, tak by mohl ochromit stát. Tomu je třeba učinit přítrž a ukázat, že všechny podobné kauzy musí mít svůj jasný konec.
Ale jak tomu učinit přítrž?
Naši soudci potřebují větší interpretační volnost. A potřeba je i reformovat procesní pravidla. Co je komu platné, když se dozví…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
