Miroslav Skalický se drží své vlastní vize
Miroslav Skalický konečně našel svobodu. Ve své pevnosti uprostřed Vysočiny dnes žije takový život, po jakém toužil už v 70. letech. Tehdy však jenom prosté pořádání koncertů „nepovolené“ hudby vyžadovalo odvahu, za kterou Skalický zaplatil devítiměsíčním kriminálem, vyhnáním z domova a nakonec v roce 1980 i z vlasti. Teď po letech může žít nejenom svůj sen, navíc poskytuje azyl lidem, kteří jsou jako on sám „jiní“ než většina okolní společnosti. „Mým cílem je dokázat, že i když se někdo na první pohled nehodí do průměru, je to normální člověk,“ říká muž, jenž i přes protesty obyvatel zve mladé technaře, které odjinud vyhánějí, aby své taneční party pořádali právě u něj na samotě u vysočinského Meziříčka.
Na samotě u lesa
„Techno je cílené vygumovávání palice, celý den tu chodím s vatou v uších. Ale jsou to přece naše děti, nemůžeme je vyhazovat pryč, jako to kdysi dělali s námi,“ vysvětluje Miroslav Skalický (58), který na svých dvou hektarech louky poskytuje několikrát do roka útočiště ctitelům techna. Někdejší signatář Charty 77 je znám coby výrazná postava undergroundu 70. let. Tehdy pod přezdívkou Skalák vedl kapelu Hever and Vazelína Band a i přes policejní šikanu pořádal rockové koncerty na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
