Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…
Jan Balabán • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Balabán • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Nad silnicí se válí první podzimní smog. Čtyřmi proudy ujíždějí těžké mechanismy a mezi nimi křehká osobní auta. Nedá se to přejít jinak než na zelenou. A tak jdeme po zebře proti sobě a bojíme se, že ty třicetitunové bestie nedobrzdí. Na druhé straně jsou zahrady. Cínie, chryzantémy, astry, jiřiny. Podzimní květiny září v šedém vzduchu. Autobusová zastávka. Máme pár minut, než nás odvezou. Chlap s rukou v sádře. Loket. Asi jede na středisko. Druhý černý jako kus uhlí drží v ruce jízdenku, jako by říkal, jsem slušný člověk, platím. V zahradě u zastávky jsou hrušky nalité a těžké jak ňadra zralých žen.

Jan Balabán • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Balabán • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Ale něco tu ty naše ranní touhy ruší. Přešlapuje tu mladý muž ve skoro padnoucím tmavém obleku, se skoro dobře uvázanou kravatou, na nose skoro drahé brýle, v ruce kabelu se skoro dobrým notebookem. O. k. Ale jako smrad ze dveří od chlíva z něj sálá víra, že to všechno už za krátký čas bude mít úplně dobré, na úrovni! Jenom ho teď strašně mrzí, že tu stojí na zastávce autobusu s takovými lidmi. On sem přece už nepatří!

Jsem drzý a zeptám se: Ty nemáš auto? Dívá se stranou. Povýšeně a poníženě zároveň. Odkud jsi? KPMG? Pricewaterhouse- Coopers? Deloitte and… Kdepak, ty tak někde držíš tašku nějakýmu blbýmu pracháčovi a doufáš, že jednou budeš jako on. Hledím na něj jako na preparát a říkám si, kolik takových nasměrovaných, motivovaných, nevidících a neslyšících mládenců jsem viděl z tlumočnické kabiny? Kolik jejich nasměrovaných, motivovaných a debilních prezentací prošlo mýma ušima, mozkem a mluvidly? A tenhle rigidní hoch kouká stranou a věří ve svůj úspěch. Jsem drzý, a tak se ptám: Čekáš na autobus? Podívá se ještě více stranou. Co mu dovolí krční páteř. Dovolí mu dost. Je flexibilní. Chci se ho zeptat, jestli ví, že nasměrovaní, motivovaní, nevidící a neslyšící debilové s notebooky plnými nefunkčních finančních modelů páchají teď na světě největší zlo? On to cítí a kroutí se. Nemá ani tak strach, že dostane přes hubu, ale že by se s tou rozbitou hubou nemohl setkat se svým šéfem nebo s klientem. Potí se jak ty dveře od chlíva. Mohl by to být můj syn. Hezký chlapec. Čeká, až to přejde. A ono to přejde.

U zastávky zastaví skoro dobré auto. Takový lepší černý fiat. Staň se! Šéf nebo kolega ho přijel nabrat. Motivovaný hoch naskočí, div se nepřerazí, jen aby nemusel už ani vteřinu zůstat s těmi sockami na zastávce autobusu.

Příští týden píše Petra Hůlová.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].