Z dnešního povědomí zmizel skoro dokonale. Po svém odchodu do exilu v roce 1949 sešel z očí i myslí tak důkladně, že se do živého oběhu jeho myšlenky nevrátily ani po roce 1989. Přitom jeho ekonomické knihy třeba z let velké hospodářské krize (např. Cesta z krize, 1935) není nezajímavé číst právě dnes. Macek byl tehdy vůbec prvním českým národohospodářem, který zaregistroval Rooseveltovu politiku „new dealu“, stal se průkopníkem keynesiánského myšlení a prosazoval mimo jiné, aby se československá koruna zbavila vazby na zlato a aby stát vháněním peněz do ekonomiky vytvořil nové investiční a pracovní příležitosti.
Do dějin se poprvé zapsal o hodně dřív: už na konci první světové války propracoval koncept pozemkové reformy, zahájené pak v roce 1919. Jejím nejdůležitějším prvkem bylo rozmnožení vlastníků půdy (přibylo jich přes 600 tisíc), což v neklidné poválečné době připravilo dělnické a městské revolucionáře o podporu venkova.
Ve svých původních představách ale Macek sledoval trochu jiný zájem. Celý život snil o větší společenské rovnosti i v tak nerovnoprávné situaci, jakou bylo uzavírání námezdních smluv. Dělník žádající továrníka o práci je vždycky ve slabší pozici, bude-li však žádat z pozice vlastníka třeba jenom malého kousku půdy, přijde jako suverén. Půda je svoboda, usoudil Macek a po něm to pochopil i český a moravský venkov. Z agrární strany,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
