Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Eseje

Ještě zdaleka není konec

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Moje generace vyčítala rodičům: Jak jste mohli? A my dnes?

San Francisco, srpen 2009. Toulám se ulicemi kolem hotelu Hilton, kde se koná každoroční americký sociologický kongres. Sociologové, podobně jako chirurgové, jsou otrlé duše. Jejich sezona vrcholí v čase krize.

Všímám si, jak vypadají lidé. Jeden leží na obrubníku, policajt jej rychle zkontroluje, a jelikož postava jeví známky života, jde zas dál. Nápadně mnoho lidí musí při chůzi zdolávat překážky ležících těl.

Obědváme u Vietnamce, kuchyň je skvělá, stůl u okna. Najednou, z ničeho nic, se vynoří veliká, chudá, třepetajícími hadry pokrytá postava jako černý pták za okenní tabulí, zjevně si vychutnává zděšení, které způsobila (on či ona – není jasné), než ji číšník rutinně odežene jako otravného psa, kterého znáte a jste zvyklí se po něm ohnat. Jiná postava zase šněruje rušnou ulicí skrz proudy aut, houkání a skřípění brzd. Vidím před sebou vyhaslé oči v tělech částečně nafouklých jako míče anebo vychrtlých na kost, potkávám je na každém kroku.

Ta do nebe volající sociální nespravedlnost! Ještě i v krizi platí bohatí v nejhorším případě ztrátou hodnoty akcií, zatímco ti nejzranitelnější, kteří s krizí nemají vůbec nic společného, ti „platí“ krutou hotovostí své takzvané existence. To už nejsou „chudí“, na ně je ten výraz příliš slabý. Mluvit o „třídě“ by byl cynický…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].