Překvapení z konce amerického radaru už máme za sebou. Jak ti, kdo rozhodnutí litovali, tak i ti, kdo ho oslavovali, už stojí před jinými úkoly. A ať už se to jedněm či druhým líbí nebo nelíbí, jejich zájmy se v tuto chvíli spojují. Hraje se o budoucnost NATO a vůbec bezpečnostní struktury Západu. Ústředním bodem se stávají naše zahraniční mise, a zejména pak ta v Afghánistánu.
Byť do Česka zatím doléhá jen zvolna, běží v Alianci, a především pak ve Spojených státech, naplno zásadní diskuse o tom, jak dál proti Tálibánu. Mnohdy je to jen debata akademická, padají šílené nápady, nesmyslná přirovnání atd., ale představitelé spojeneckých zemí vážně zvažují možné další strategie. Každý plán musí mít narýsovaný průběh, etapy a pochopitelně i finále – to dnes v případě Afghánistánu chybí. Prezident Obama proto teď rozmýšlí, jak dál.
Pro Čechy je tohle ideální příležitost. Většina západních médií dosud psala spíše o tom, že zdejší politická reprezentace a společnost se nechtějí příliš angažovat v zahraniční politice. Vrcholem bylo to, když se sociální demokraté snažili v parlamentu vyjednat obchod – podpoříme misi v Afghánistánu, jen když současně ODS podpoří likvidaci poplatků ve zdravotnictví.
Nyní je šance na změnu. ČSSD se splnil sen o konci radaru, který vždy odmítala s tím, že je pro ni svatá Aliance, a ne vztahy s jednou zemí. ODS zase už pár let tvrdí, že je naší povinností se angažovat v zahraničních misích. Pokud nešlo jen o fráze, zájmy obou stran se tu spojují. Ať už bude plán na řešení situace v Afghánistánu jakýkoli, bude nás v této zemi potřeba. Platí už mnohokrát řečené: Dokud s teroristy bojujeme tam, mají menší šance dělat neplechu tady.
V tuto chvíli věc vypadá nadějně. Ministr zahraničí Kohout (ČSSD) a ministr obrany Barták (ODS) pracují na ucelené strategii, kterou poprvé trochu poodhalují právě v Respektu. Jejich myšlenky a zároveň komunikativnost dávají šanci na úspěch. Ale aby nebyla řeč jen o českých politicích – hodně bude záležet i na prezidentu Obamovi, který v posledních měsících rozjel aktivity na tolika frontách, až to působí nekoordinovaně a bez strategie.
A nyní ještě technické upozornění. Respekt je od dnešního čísla dražší o čtyři koruny. Drželi jsme cenu, jak dlouho to jen šlo, ale řada služeb podražila, a tak jsme se museli o něco posunout i my. Považujeme za zásadní nabízet vám články The Economist, vlastní reportáže ze zahraničí (jako byla ta v minulém čísle ze Švýcarska), přinášet eseje významných autorů, věnovat se investigativní žurnalistice apod. A to vše jsou nákladné záležitosti.
Mění se i cena předplatného, ale zároveň jsme velmi zapracovali na našem předplatitelském servisu. To znamená, že předplatitelé se budou potkávat s celou řadou výhod, které nárůst ceny více než vykompenzují.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za přízeň Respektu vám děkuje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
