Jak se žije kraji, který nezapomněl na Krista pána
V ranním nedělním slunci připomíná Nedašov spíš vesnici někde na jihu Španělska nebo Řecka než malou dědinu na Valašsku. Velký kostel září novotou, ačkoli mu letos bylo sto let, okolí je čistě upravené a na přilehlém hřbitově nechybí snad u žádného hrobu čerstvé květiny. Proti panorámatu zelených kopců se vine dlouhá řada lidí a aut. Staří chlapi v kloboucích rázují do prudkého kopce o holi, vetché stařenky v šátcích vyvážejí na ranní mši funící škodovky, početné rodiny tlačí kočárky, kolem pobíhají svátečně nastrojené děti. Jako poslední se loudají teenageři, kteří jsou se svým značkovým oblečením, natuženými účesy a líčidly k nerozeznání od vrstevníků v Praze nebo Brně.
Těší-li se papež Benedikt XVI., který o víkendu navštívil nábožensky nejvlažnější zemi Evropy, někde v Česku skutečně bezvýhradné přízni, je to právě tady. V Nedašově a okolních vsích se při posledním sčítání lidu přihlásilo k římskokatolické církvi téměř 97 procent obyvatel, nejvíc z celé republiky. Závrší, jak se dědinám schovaným v kopcích za Valašskými Klobouky říká, je český unikát. Místo, kde kostel dodnes zůstává osou společenského života, laboratoř, v níž se Valaši zatím úspěšně pokoušejí o nemožné – skloubit tradiční zbožnost s rychlým tempem moderního života.
Za farářa
Otec Jiří je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
