Pohybem proti ďáblovi

Olga Tokarczuková (1962), jedna z nejvýznamnějších polských prozaiček, vydala loni svou přelomovou knihu Běguni. Získala za ni prestižní cenu Nike a polská kritika nešetřila chválou. Český překlad zachovává polský, potažmo ruský název vycházející ze jména ruské pravoslavné sekty Běgunů. Běguni považovali svět 19. století, v němž žili, za marné místo, jemuž vládne Antikrist v podobě cara. Je třeba se ho zbavit, nemít žádný majetek, vyznávat volnou lásku a především být neustále v pohybu, na cestě – útěku. Jen tak se lze vyvarovat svodům ďábla, jenž nad námi získá moc, pokud stojíme na místě.

Cesta jako způsob existence

Kniha tvořená drobnými příběhy, snovými povídkami, nejasnými nadějemi, črtami, zamyšleními a pozorováními pohybu je všechno jen ne cestopis. Přesto hlas, jenž knihou provází, patří ženě, která se nemůže zastavit, neustále putuje z místa na místo a vidí stejně jako Běguni smysl pouze v pohybu. A z rachotivého pohybu vlaků, motorů či lodí čerpá svou životní energii. Píše knihy, jež by si sama přála číst. Příběhy – jednohubky do vlaku, na cesty.

Je stejně jako sama Tokarczuková bývalá psycholožka: odešla z polského domova, živí se příležitostně, a jakmile sežene nějaké peníze, opět vyráží na cestu. Není ale v žádném případě fascinovaná exotikou míst, netouží po tom líčit vůně, zážitky a vzrušení dálav. Cesta je její způsob existence, o žádné dobrodružství…