Proč se česká kultura momentálně tak ráda vrací k naší historii
Kdyby záleželo jen na současném dění v české kultuře, minulost bychom si znovu prožít neměli. Pokud tedy máme věřit proslulé tezi
Winstona Churchilla
, že ten, kdo nepozná svou historii, je odsouzen k tomu si ji jednou zopakovat. Na české umělecké scéně totiž momentálně není silnější téma než právě minulost.
Sorela naruby
„To je hornická růže,“ říká rezignovaným hlasem revírník ostravského dolu oblečený do černého obleku drzému komunistickému předákovi, kterého noví vládci revíru zrovna dosadili do vedení. Stárnoucí havíř prožil při fárání lepší prvorepublikové časy, kdy se dolování uhlí řídilo úplně jinými pravidly, než je mu teď vnucováno. Přiopilý mladík ve fáračkách nechápe nejen to, proč si do skříňky dává růži, proč mu vyká a nechce si s ním připít na socialismus, ale hlavně proč odmítá přistoupit na stranou požadované objemy vydolovaného uhlí. Pokud bude revírník trvat na tom, že horníky nepustí do metanem zamořené sloje Hubert, kde se nachází zlatá černá žíla, nechá ho zatknout za sabotování první pětiletky.
V Dole Michal minulou sobotu díky hře Zdař Bůh! ožily vzpomínky na 50. léta v ostravsko-karvinském revíru. V prostředí zakonzervované industriální památky tu autor hry Miroslav Bambušek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
