Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Diagnóza

Čí je to město?

Jindřich Šídlo • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jindřich Šídlo • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Protože jsem hostem na stránkách Respektu, rád bych zdůraznil, že jsem si vědom následujících pravidel: město patří lidem, nikoli autům. Po městě se chodí pěšky a jezdí metrem.

Tak a teď k věci: Nedávno mi nedaleko redakce Respektu v Praze na Letné odtáhli auto. Byla to samozřejmě moje chyba (kromě toho, že se autem nejezdí…), přesně o den mi vypršelo parkovací povolení pro rezidenty, takže na mě po newyorském vzoru dopadla nulová tolerance. Stálo mě to šestnáct set a několik hodin ztraceného času. Stanou se i horší věci, jistě. Spolknul jsem také námitku, že mně neprošel jeden jediný den, zatímco radnice celý systém placeného stání spustila o dva měsíce později, než slíbila, ovšem mezitím už v klidu tahala z lidí peníze za parkovací karty.

Jindřich Šídlo • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jindřich Šídlo • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Na parkovišti jsem zkoušel hlídače přesvědčit odkazem na slavný výrok ústavního soudce

Pavla Varvařovského

z roku 1996, že

„přirozená spravedlnost a slušnost musí mít přednost před tvrdostí zákona“.

Toho dobrého muže to ale moc nedojalo:

„My prostě musíme jezdit,“

poučil mě.

Měl jsem to vědět. Ve střední Evropě totiž nenajdete zřejmě místo, kde se odtahovka činí tak jako v těch pár ulicích kolem Letenského náměstí. Ovšem překvapivě hlavně ve dnech a hodinách, kdy jsou ulice poloprázdné, neboť se tak vytváří místo pro odtahový vůz a snadné naložení. A vždycky když vidím stát na chodníku před ministerstvem vnitra ten velký černý džíp, říkám si: Tak, chlapi, kde jste?

Zhruba před rokem jsem přitom tyhle pracanty zažil v sobotu o půlnoci v pusté ulici, kde parkovalo asi pět aut – a sto metrů od míst, kde se smí v tu dobu stát zadarmo a kde v tu dobu bylo také úplně prázdno. Bez slitování. Městská policie měla zřejmě dokonce mimořádnou směnu. Už mi nikdy nevyprávějte nic o tom, že se v téhle zemi nedá vymáhat právo.

Oceňuju to – tak vypadá úspěšný projekt PPP, tedy Public Private Partnerships. Nevím, kolik stojí hodina práce městského strážníka, zato vím, že město si na odtahy najímá soukromou firmu, které platí, pozor: 1015 korun za jedno odtažené auto. Cena odtahu je třináct set, městu zůstanou tři stovky. Jsem jediný, komu na tom něco nesedí?

Takže znovu: město patří lidem, nikoli autům. Ale komu sakra patří to město?

Autor pracuje v ČT.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 38/2009 pod titulkem Čí je to město?