Podle současných statistik se hospodářská krize loučí. Děje se tak ryze technicky vzhledem k zajetým definicím hospodářského cyklu. Její skutečný odchod ještě potrvá. Přesto už se objevují první hodnocení kroků, se kterými loni na podzim vlády a další instituce ve snaze zabránit hrozící katastrofě přišly. Politici volali vesměs po hbitém přístupu, neboť když hoří stodola, není čas na dlouhé úvahy. Jenže jak se dnes ukazuje, mnohá svižná řešení nejsou často ta nejlepší.
Většina opatření na státní úrovni na podporu ekonomiky budila v naší zemi zdání, že přichází po zralé úvaze, alespoň co se týče délky jejich zavedení. Na mnohá se navíc přilepila zaklínadla časové a procedurální nutnosti legislativního procesu.
Vezměme například již dlouho před krizí uvažovanou úpravu pro daňové zvýhodnění automobilů s mřížkou oddělující nákladní prostor od místa pro cestující. Mnoho podnikatelů v předzvěsti odstranění nutné mřížky oddálilo nákup nových automobilů. Ve stejné době bila vláda na poplach před krizí a hledala řešení, jak podržet automobilový průmysl. Ale odstranění mřížky si vyžaduje dlouhý legislativní proces. Nemyslím si, že by nás tehdy mřížka nemřížka zachránila. To nám spíše pomohlo svižně zavedené německé šrotovné. Obě zmíněná opatření jsou problematická, ale je na nich vidět právě konfrontace časové dimenze s prioritami.
A to je přesně stejné téma, s jakým se musí politici potýkat i dnes. Před několika dny došlo ke zjištění, že volby v říjnu asi nebudou. Řadový poslanec si postěžoval na svá práva u Ústavního soudu, od jehož výroku se konání voleb v určeném termínu odvíjí. Politici byli nejprve zděšeni. Nestihnout volby v termínu prý, mimo jiné, znamená neschválit rozpočet a nemožnost bojovat proti hydře krize. Politici dali hlavy dohromady a přišli s nápadem, jak pomocí legislativní nouze a dalších právních kroků volby uspořádat, byť s mírným zpožděním.
Zásadní otázkou je, jestli jsou to kroky právně správné, a navíc vedoucí žádoucím směrem. Tím se teď ale nezabývejme. Na celé situaci je důležitější přesvědčení politiků o tom, že když se chce, jde všechno. Záleží jen na prioritách. A tak jsme svědky skutečně svižného řešení. Potíž je v tom, že mnohá svižná řešení nejsou často ta nejlepší.
Autor je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
