Pěstujte si disidenty

Jedním z témat schůzky skupiny G20 byly platy manažerů finančních institucí. Prémie pro ty, kdo berou státní dotace, jsou jistě nemravné, ale dotace – až budou vráceny – budou brzy uzavřená kapitola.

Co ale s regulací manažerských bonusů obecně? Bylo by lepší rozložit je v čase a posílit složku, která je k vyzvednutí až pár let po dosažení výsledků, respektive v závislosti na tom, jak se daří výsledky firmy udržet ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě. Platí-li stále, že cílem hospodářských politik vlád má být určitá regulace prudkých výkyvů cyklu, a platí-li, že jednou z příčin krize byla přílišná orientace na krátkodobý zisk, pak je to jistě rozumné. Jenže rozdíly v platech mezi kontinentální Evropou a Amerikou jsou tak velké, že koordinace zde patrně nebude v praxi příliš uskutečnitelná.

• Druhým tématem je efektivnější regulace bank a finančních trhů především s ohledem na to, že hlavní příčinou krize bylo špatné a scestné oceňování rizika, které ovšem vzali za své i všichni možní regulátoři, kontroloři, auditoři a ratingové agentury.

Jak ukazuje řada publikací o finanční krizi, ve všech institucích, a to v nadnárodních, státních i soukromých, působili lidé, kteří varovali před přílišným spoléháním se na matematické modely a před riziky, jež se skrývají v tzv. sekuritizaci, jenže byli jako alarmisté či kverulanti vyštváni nebo odstrčeni apod.

Vzhledem k tomu, že státní regulace – podobně jako armáda – často zbrojí na minulé bitvy a ono nebezpečí přijde odjinud nebo se zrodí z jiné technologie, je těžké se domnívat, že se podaří vymyslet lepší a kvalitnější regulaci.

Vtip se nachází v kultuře institucí. Je třeba věnovat větší pozornost kritickým a oponentním hlasům. A nejen naslouchat, ale kritiku také více vyhledávat. Jde o to, aby se instituce nechovaly jako ideologické bojůvky, které honorují jenom převládající kolektivní názor.

Přitom je ale logické, že se instituce nemohou nechat zahltit notorickými kverulanty a alarmisty.

Podobná změna kultury je však věc citlivá a jemná a člověk si dovede představit, že většina lídrů G20 jsou lidé žijící v permanentním politickém boji a vůbec nepochopí, o co jde. Bez této změny kultury přijde ale za čas stejně prudká a překvapivá krize, ledaže přijde odněkud, kde ji zatím málokdo čeká.