Stát chce zase vyvlastňovat, ale proč vlastně?
Chtěl bych připomenout těm, kteří bez vlastní míry odpovědnosti boří naši práci a pod různými pokry¬teckými a lživými hesly matou veřejnost, že míra trpělivosti a tolerance je již vyčerpaná a že budeme nekompromisně prosazovat své cíle.
Oprášený citát Miloše Jakeše? Samá voda. Někoho důležitějšího? Přihořívá. Jde o slova Alfréda Brunclíka z jeho předmluvy k výroční zprávě podniku Ředitelství silnic a dálnic ČR, jehož řízení se Brunclík poměrně nedávno ujal. Že by si pan ředitel spletl dobu? Spíš ne. Jeho výzva v jiné části předmluvy, že „v dalších letech bude třeba vést nekompromisní boj za dohlednou realizaci základní dálniční sítě“, nachází překvapivě odezvu na místě nejpovolanějším, v českém parlamentu. A nakolik bude tento „boj“ skutečně nekompromisní, možná uvidíme už v příštích dnech, kdy začíná schůze dolní komory. Poslanci sice nestihnou projednat návrhy na záchranu veřejných financí, zato chtějí ještě před volbami schválit plán na omezení vlastnického práva a umožnit tím snazší odebírání soukromého majetku.
Veřejný zájem
Vyvlastňovat soukromý majetek kvůli stavbě dálnic není českou úchylkou. Kvůli dálnicím se vyvlastňuje i v Německu nebo ve Spojených státech, pokud není možné principiální odpůrce stavby vlastnící pozemky přesvědčit jinak. Jenže tomu předchází určitá kultura jednání. Například ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
