Ekonomové hledají v zuřivé hádce východisko z krize
Vinou světové krize sice klesá ekonomika, ale díky krizi zase roste lidské poznání. V posledních týdnech vyšlo ve světě několik skvělých knih o příčinách finančního kolapsu (jedné z nich věnujeme téma na str. 36–41), americký Kongres nedávno vytvořil desetičlennou „komisi pravdy“, která má hledat ty pravé hříšníky, a na stránkách světových novin probíhá vášnivá diskuse o samé podstatě ekonomiky.
Jaký je průběžný výsledek? Stručně by se dal shrnout jako návrat k Sokratovi a jeho slavné větě:
„Vím, že nic nevím.“
Nejlepší makroekonomické mozky a slovutní profesoři dnes připouštějí, že selhaly obecně sdílené předpoklady jako například, že trhy si poradí samy, neboť jejich účastníci se chovají racionálně, že ceny jakéhokoli zboží – od láhve piva až po složitý finanční derivát – jsou sice proměnlivé, ale reálné, neboť existuje pevný vztah mezi nabídkou a poptávkou, a že základní makroekonomické nástroje, jako třeba úrokové sazby centrálních bank, spolehlivě zabrání ekonomické krizi o rozměrech Velké deprese. Nositel Nobelovy ceny
Paul Krugman
si v červnu povzdechl, že makroekonomika jako taková byla v posledních 30 letech v tom nejlepším případě „okázale bezcenná“, v tom nejhorším případě „zhoubná“.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
