Česká kinematografie se potápí a je nutné s tím urychleně něco udělat
Ve velkém byznysu se to dělá běžně: vláda chce do země nalákat velkou zahraniční firmu, která k nám přinese nové pracovní příležitosti a zvýší domácí obrat průmyslu, a protože o ni mají zájem i jiné státy, svolí se k službičce. Část z nákladů vložených na stavbu továrny firmě vrátí, samozřejmě větší, než jí nabízejí někde jinde. Protože i tak to bude pro zemi hodně dobrý obchod. V českém filmovém průmyslu to ale takhle nefunguje, podobné injekce mu vlády odpírají. Podle čerstvých analýz jsme tak za posledních šest let přišli o sedm miliard korun. A ještě o mnohem víc, protože nejde jen o peníze ze zahraničí, ale také o ty, které by zde mohli za lepších podmínek vytvořit tuzemští tvůrci. Jak je to možné?
Ostuda
V pátek se o tom znovu mluvilo na Letní filmové škole v Uherském Hradišti: filmové podnikání je v kraji opravdu svérázným průmyslovým odvětvím. Točí se v něm sice velké peníze a motají se kolem něj lobbisté podobně jako třeba ve strojírenství, ale na rozdíl od něj dlouho nebyl v nejvyšších patrech české politiky nikdo, kdo by bral filmaře jako vážné partnery do debaty. Stačí se podívat na poslední ministry kultury: o filmový průmysl se pořádně zajímal jen Vítězslav Jandák, což mělo logiku, sám byl dříve jeho aktérem (bez ohledu na úroveň jeho herectví). Dokonce během svého krátkého mandátu protlačil přes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
