Hudba:
Lesík Hajdovský a Manželé: Je to vono
NEXTERA
Jo Jižák, Jižák, město snů! Základní kámen českého hip hopu, legendární samizdatové snímky z let 1984–85, vycházejí vůbec poprvé oficiálně. Mnohé věci se prostě nemění, viz direktní muzikantský komentář k ufonské dramaturgii všech radiožurnálů: „Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně.“
Kronos Quartet: Floodplain
NONESUCH / WARNERS
Cestovatelé po stylech a silných tématech nahráli energickou a silnou kolekci hudby ze záplavových oblastí. Arabský svět čtou jako nehomogenní křižovatku mnoha vlivů: od libanonského šlágru přes íránskou ukolébavku a srbskou současnou hudbu až po spolupráci s palestinskými elektroniky.
Regina Spektor: Far
SIRE / WARNERS
Skřítkovská pop-písničkářka, jejíž akcent nezapře ruský původ, pokračuje po superúspěšném albu Begin To Hope (2006) ve snoubení intimity, ulítlé fantazie a jemnocitu hraničícího s kýčem.
Ota Petřina: Super-robot (Komplet)
SUPRAPHON
Největší vlasáč oficiální československé scény, kytarista a skladatel, hrál s Kubišovou, Neckářem a C&K Vocal – a nazpíval i dvě autorská alba, jež právě vycházejí v reedici.
Výstavy:
Broken Animals Revisited: Animations by Carlos Amorales
MEETFACTORY, PRAHA, 25. 6.–26. 7.
Osm animovaných studií, ve kterých mexický autor odhaluje zdroje svého neustále rozvíjeného „tekutého archivu“ digitálních kreseb sestavovaných z nejintimnějších i nejveřejnějších vizuálních záznamů reality. Ve výtvarné továrně spravované Davidem Černým je zároveň do 10. 7. otevřen ateliér č. 38, ve kterém se představuje Lukáš Machalický s Janem Pfeifferem.
Jiří David: Předběžná retrospektiva
MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ, 25. 6.–20. 9.
Repríza dočasné definitivy nepřehlédnutelného zjevu zdejší výtvarné scény, která byla v premiéře k vidění v Galerii hl. města Prahy.
Friedensreich Hundertwasser: Nana Hyaku Mizu
GALERIE UMĚNÍ KARLOVY VARY, 23. 6.–30. 8.
Osm grafických listů rakouského excentrika, jenž mimo jiné doložil, že dům může kvést.
Přijďte všichni
GALERIE RAKOUSKÉHO KULTURNÍHO FÓRA V PRAZE, 25. 6.–4. 9.
Z jemných pokladů divokého malířského ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU.
Ester Havlová: Fragmenty
MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC - ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM, 18. 6.–30. 9.
Přebornice ve focení zdejší architektury otevírá svůj obsáhlý archiv: gotické chodby ambitu ji přiměly zvolit za leitmotiv snímků tajemství.
Knihy:
José Luís Peixoto: Dítě v troskách
PŘELOŽIL VLASTIMIL VÁNĚ, DAUPHIN, 79 STRAN
V rodném Portugalsku velmi populární básník Peixoto (1974) píše lyrickým a jednoduchým jazykem o těch nejzákladnějších věcech: osamělosti, strachu, lásce. „Udiví mne, když mi někdo, náhodou a téměř vždy/ bez důvodu řekne, že neví, co je to láska./ já vím přesně, co je to láska, láska je vědět,/ že existuje část nás, která nám přestala patřit./ láska je vědět, že promineme všechno této části/ nás, která není naše, láska je být slabí./ láska je mít strach a chtít zemřít.“
Vladislav Šolc: Archetyp otce (a jiné hlubinné psychologické studie)
TRITON, 194 STRAN
Profesor Milan Nakonečný v předmluvě píše: „Autor tvořivě uplatňuje principy metody a teorie analytické psychologie nejen jako zkušený badatel, ale i jako nadaný esejista, který je s to přesně v pravou chvíli dosadit za abstraktní výklad ještě ilustrující živou metaforu… Při četbě této knihy ucítíte průvan, který unáší vaši mysl k tajemným ,stříbrným světům‘ transcendentna, ale i k pečlivě zamykaným sklepením současné reality, kde se odehrávají dramata také na úrovni ,kulturního kolektivního nevědomí‘ celých národů.“
Conn Iggulden: Vlk plání
PŘELOŽILA PETRA BOROVANSKÁ, MILLENIUM PUBLISHING, 400 STRAN
Autor čtyřdílné série knih o Juliu Césarovi se teď vrací na český trh s první částí trilogie dobyvatelské série o Čingischánovi a jeho potomcích. Hrdinou je druhý syn chána kmene Vlků, kterému je pouze jedenáct let, když jeho otec umírá. Je vyhnán z kmene a ponechán sám sobě na krutých mongolských pláních. Naučí se bojovat proti přírodním a lidským nebezpečím. Shromáždí kolem sebe další vyhnance a založí nový kmen. Stane se chánem „travnatého moře“ Čingisem.
Televize:
Bez kořenů v Izraeli
Jdi, žij a někým se staň, ČT 2, 1. 7., 0.35
„Jednoho dne se probudím celý bílý. A budu ovládat jidiš jako pravý Žid,“ slibuje si devítiletý etiopský chlapeček Shlomo před usnutím. Díky zfalšovanému židovskému rodokmenu se dostane z utečeneckého tábora v Súdánu, kde mu hrozí smrt hladem. Jeho matka křesťanka ho propašuje do záchranného transportu etiopských Židů – Falašů, kterým se Izrael rozhodl poskytnout azyl a v rámci tzv. „operace Mojžíš“ zorganizoval jejich exodus. Tajná služba Mossad přemístila ze súdánských utečeneckých táborů na přelomu let 1984 a 1985 do Svaté země na osm tisíc Falašů. Název filmu Jdi, žij a někým se staň (2005) přímo odkazuje na poslední slova matky malého hrdiny, kterými se v súdánském táboře loučí se svým synem mířícím za vidinou slušného života v blahobytném Izraeli.
Režisér Radu Mihaileanu – Rumun židovského původu žijící od počátku osmdesátých let ve Francii – vypráví Shlomův příběh od dětství do rané dospělosti. Domnělý sirotek je adoptován harmonickou dvojicí mladých idealistických levičáků a nachází si pomalu své místo ve světě, který se na něj kvůli jeho barvě pleti dívá občas skrz prsty. Dál teskní po matce a trpí komplexem z utajení pravého původu.
Na pozadí rozmáchlého příběhu se odehrávají důležité dějinné milníky blízkovýchodního konfliktu – ratifikace mírového procesu v Oslu, zavraždění Jicchaka Rabina, intifády. Mihaileanu na postojích vedlejších postav ukazuje pestrost názorů současné izraelské společnosti od kosmopolitního po ortodoxní pohled na svět kolem sebe. „V Etiopii nám vyčítali, že jsme Židé. Tady nám vyčítáte, že Židé nejsme,“ stěžuje si v televizi předák Etiopanů na diskriminaci ze strany úřadů. Dvouapůlhodinový snímek o víře, střetu kultur a hledání vlastní identity naštěstí žádným způsobem nemoralizuje. O to je jeho humanistický náboj věrohodnější.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
