Dvacet let po masakru v Pekingu a triumfu ve Varšavě
Někdo by měl ustanovit 4. červen jako datum revize čínského, evropského a amerického modelu. Proč 4. červen? Protože v tento den v roce 1989 se cesty evropského a čínského komunismu definitivně rozešly. Nikdy nezapomenu, jak jsem stál v redakci novin ve Varšavě a uprostřed nadšení z prvních částečně svobodných voleb v Polsku jsem cítil svírání v žaludku, když jsem se díval na záběry mrtvých a raněných demonstrantů, jejichž těla byla odnášena z náměstí Nebeského klidu v Pekingu.
Dvacet let poté jsme svědky dvou ostře kontrastujících velkých modelů – čínského a evropského. Oba jsou bezprecedentní, komplexní, oba se vyvíjejí a oba jsou produkty událostí z roku 1989. Jejich síla a slabost kontrastují v mnoha směrech. Americký systém, byť jeho podstata byla tím rokem zázraků a hrůz ovlivněna méně, prošel mezitím obloukem od arogantní nadřazenosti po traumatické ponížení a tento oblouk úzce souvisí s pocitem světového historického triumfu USA po konci studené války.
Lotyšský test
Je zajímavé pozorovat tento okamžik v lotyšské Rize, která ještě před dvaceti lety patřila Sovětskému svazu. Lotyšsko se chopilo šance stát se součástí pluralitní říše EU i členem NATO pod americkou kuratelou. Je to demokracie, byť poněkud postkomunistického ražení. Ulice Rigy jsou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
