Na cestě do nitra hmoty se objevily problémy, porouchaný urychlovač v evropské laboratoři CERN je stále mimo provoz. Na druhé straně Atlantiku naopak jdou do finiše. Navštívili jsme americký Fermilab, jednu z největších fyzikálních laboratoří na světě. ¨
Z ranní mlhy vystupuje vysoká betonová budova štíhlých zaoblených tvarů. Jmenuje se po americkém fyzikovi a sochaři Robertu Wilsonovi, který ji pomáhal projektovat. Kolem této betonové katedrály, jak se jí tu někdy říká, se rozkládá jedna z největších fyzikálních laboratoří na světě: Fermilab.
Duch Roberta Wilsona, bývalého ředitele Fermilabu, jako by se materializoval i v širokém okolí ústřední budovy. Wilson zastával názor, že teritorium poznání mají rozšiřovat osamělí, nezávislí vědci, pracující v tvrdých podmínkách připomínajících život na americké „hranici“, tedy v místech, kde se střetávala civilizace bílých přistěhovalců s divočinou. A tak na rozlehlém území Fermilabu, nedaleko třímilionového Chicaga, nacházíme kousky pravé americké prérie (vytvořené zpětnou přeměnou zemědělské půdy) či pasoucí se stádečko bizonů.
Pohled z nejvyšších pater ústřední budovy však zároveň připomíná, že zdejší výzkum není doménou izolovaných mužů a žen, naopak: vyžaduje rozsáhlou spolupráci a značný příliv peněz. V rovině někdejší prérie se rýsují dva obrovské prstence,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
