Až povládnou Pat a Mat

Česko opět spěje k volební remíze

Odpočítávání do podzimních předčasných voleb začalo studenou sprchou. Jak oznámili politici, hlasovat se bude podle stejného mustru jako minule. A stejně jako minule hrozí čistý volební pat, který před třemi lety zablokoval na několik měsíců vládnutí v Česku a vyvolal na jinak rozhádané politické scéně ojedinělý jednohlas: Už nikdy více. Lékem měla být změna volebního systému, který ve své současné podobě nejenže přepočítávacím poměrem poškozuje „malé“ strany, ale vyrábí i slabé vlády závislé na hlasech takzvaných přeběhlíků. Teď jde ale změna, kterou chtěli úplně všichni, k ledu. A Česko se opět řítí do problémů s vládou. Proč?

Únava z politiky
Karty jsou rozdané jasně. Podle posledních zveřejněných volebních průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění by volby vyhrála ČSSD, která by mohla sestavit těsnou většinu s lidovci a Stranou zelených (všechny tyto partaje dohromady by volilo 52 procent lidí). První otázkou však je, zda se obě menší koaliční strany vůbec dostanou do sněmovny. Průzkumy opakovaně ukazují, že zelení i lidovci dlouhodobě balancují na hraně pětiprocentní hranice, jejíž překročení otevírá cestu k parlamentním křeslům. A poslední předpověď Střediska empirických výzkumů lidovcům přiznala jen čtyři procenta příznivců. Vítězné ČSSD by potom nezbylo nic jiného než uzavřít velkou koalici s ODS, nebo vládnout s podporou komunistů. Obě varianty jsou podle expertů pravděpodobné. A před oběma varují.

Vezměme to popořadě. Nepočítáme-li čtyři roky opoziční smlouvy, kdy spolu dvě nejsilnější strany uzavřely nestandardní mocenský pakt, vládnou v Česku od poloviny 90. let slabé vlády tolerované opozicí nebo opřené o „většinu“ jednoho či dvou hlasů lidí, kteří po volbách převlékli dres. Stačí potom, aby jediný koaliční poslanec či poslankyně řekli při jakémkoliv hlasování „ne“, a vláda se ocitá v úzkých. „Vzniká tak boj bez konce o každé rozhodnutí: velké i malé,“ říká k tomu sociolog Miloslav Petrusek.„Výsledkem je jakási únava z politiky, pocit, že nic v politice nemá cenu. Což je pro demokracii vražedné.“
Že je těsná většina problém, to samozřejmě tuší i laik. Vlády jsou potom vydíratelné, jednotlivci hýbou celou vládní politikou a nahrává to klientelismu a korupci. Oponent by mohl namítnout, že vládnutí s těsně většinovým či dokonce menšinovým kabinetem není v Evropě nic neobvyklého a že třeba skandinávské země takto svoje záležitosti administrují velmi často. A s velkým úspěchem: seveřané se v celoevropských průzkumech zkoumajících kvalitu života, boj s korupcí či občanskou spokojenost pravidelně umisťují na předních místech. Úspěšné menšinové vládnutí ale vyžaduje umění vyjednávat s opozicí a uzavírat kompromisy. To zdejší politici neumějí. „Politologické studie říkají, že naučit se demokratickému vyjednávání trvá národu stejně dlouhou dobu, po jakou existoval v nedemokratickém režimu,“ vysvětluje tuto neschopnost politolog Jiří Pehe.„Máme za sebou prvních dvacet let demokracie. Podle mě se to politici budou ještě dalších dvacet let učit,“ říká.

Rozděl a panuj
„Jestli volby skončí zase patem, bude výsledkem velká koalice,“ myslí si politolog Petr Sokol z think tanku CEVRO blízkého ODS. Obě velké strany už si podle něj vyzkoušely, jak obtížné je vládnutí opřené o 101 hlasů, a nebudou to chtít opakovat. Ze současných prohlášení vůdců ODS i ČSSD se sice zdá, že velká koalice je po volbách vyloučená, ale na to nelze dle úsudku komentátorů spoléhat. „I před minulými volbami to velké strany říkaly, a nakonec velkou koalici málem uzavřely,“ připomíná politolog Sokol. Notorický problém velkých koalic spočívá ovšem v tom, že obě dvě nejsilnější strany ztratí po dělbě moci vůli provádět důležité a nutné změny.

Z vyjádření představitelů favorita budoucích voleb – ČSSD – by sociálním demokratům více než velká koalice vyhovovala menšinová vláda „podporovaná některým z dalších politických subjektů“. Jako nejlogičtější partner se pro tuto variantu jeví komunisté: volební průzkumy jim předpovídají deseti- až patnáctiprocentní úspěch, takže by dohromady obě strany vytvořily silný tandem. S komunisty už navíc sociální demokraté bez problémů spolupracují ve dvou krajských vládách, a jak ukazují průzkumy, šedesát procent českých obyvatel v tom nevidí nic špatného.

„Komunisté jsou ale pořád extremistická strana, která otevřeně říká, že je proti současnému systému, a chce ho zvrátit,“ říká Petr Sokol. V praxi by podle něj spolupráce komunistů se sociálními demokraty posílila v ČSSD „východní tendence“. „Třeba v zahraniční politice by to potom znamenalo odklon od Bruselu směrem k Moskvě.“ S tím souhlasí i expert na volební systémy Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu AV ČR. Podle Jiřího Pehe ovšem záleží na výsledku voleb – když v nich prý komunisté nezískají více než patnáct procent hlasů, podaří se jejich „protisystémové“ tendence sociální demokracii ukočírovat. „I tak tohle spoluvládnutí ale znamená morální problém,“ říká Pehe. „Byla by to legitimizace strany, která se nedistancovala od zločinecké minulosti.“

Naděje ještě je?
Přitom medicína na všechny tyto potíže je připravená. Ve sněmovně leží návrh, který zmenšuje počet volebních obvodů, takže je spravedlivější vůči malým stranám, a zároveň přiznává vítězovi voleb mandátový bonus, který mu zaručuje zřetelný náskok před stranou v pořadí a zmenšuje tak pravděpodobnost volebního patu. Proti bonusu sice při jednáních protestovali lidovci, protože mohl vítězovi voleb poskytnout až dvacet křesel navíc ve sněmovně, a i experti poukazovali na to, že takový náskok by byl neobhajitelný před Ústavním soudem. V posledních týdnech se však podařilo najít kompromis: ministerstvo spravedlnosti připravilo pozměňovací návrh stanovující pevnou hranici bonusu mezi sedmi až devíti křesly. To podle znalců dává vítězovi dostatečný náskok a zároveň to je v souladu s ústavou.

Proti změně volebního zákona ovšem vystupují sociální demokraté, kteří ho už jednou spolu s hlasy komunistů vyřadili z jednání sněmovny. „Měnit zákon takhle narychlo před volbami nejde,“ shodují se místopředsedové strany Bohuslav Sobotka a Zdeněk Škromach. Podle zákulisních informací odmítají sociální demokraté o navržené změně volebního zákona jednat proto, že poškozuje jejich možné budoucí vládní partnery – komunisty. Navrhovaný volební systém totiž přidává křesla malým stranám, které se pohybují těsně nad pěti procenty, a vítězovi voleb – což bude jedna z velkých stran – přiznává bonus. Strana se ziskem okolo deseti procent – podle průzkumů to jsou dnes jen komunisté – by však při novém přepočítávání hlasů přišla ve sněmovně o jedno křeslo.

Představitelé ČSSD ovšem podezření, že jdou se svým „ne“ tajně na ruku bolševikům, odmítají. „Změna volebního zákona prostě není naše priorita,“ říká Zdeněk Škromach. „Naším cílem je vyhrát volby a sestavit vládu, klidně i menšinovou. Nechte na voličích, ať rozhodnou.“

Expert z ministerstva spravedlnosti František Korbel doufá, že se jeho úřadu, který změnu volebního zákona připravuje, ještě podaří sociální demokraty přesvědčit, aby návrh podpořili. „Od posledních jednáních se změnila atmosféra. Když teď ČSSD a ODS společně jednají o úřednické vládě, možná by se mohly dohodnout i na volebním zákonu,“ říká Korbel. Předseda poslaneckého klubu sociálních demokratů Bohuslav Sobotka to ale rezolutně odmítá. „Tu změnu už jsme jednou odmítli projednávat,“ říká. „A jestli se na programu ve sněmovně objeví znovu, zase ji vyřadíme.“