Vratké židle

Pro zdejší kunsthistoriky je to důkaz kulturní apokalypsy. Tak děsivé to ve skutečnosti není, nicméně neklidná by výtvarná scéna být měla: šéfům a šéfkám státních a krajských muzeí a galerií náhle skončila letitá doba hájení v podobě neomezených mandátů a pod všemi se začínají houpat židle. Nápad ministra kultury Václava Jehličky odvolat všechny ředitele, kteří ve funkci působí déle než šest let, ještě vyvolal poměrně pozitivní odezvu, týká se totiž i Milana Knížáka, jemuž většina lidí na scéně nemůže přijít na jméno. Úplné zděšení ale mezi nimi vzbuzuje momentální aktivita hejtmanů a hejtmanek, kteří jdou v Jehličkových stopách, ovšem mnohem radikálnějším způsobem.

Fraška na brífinku

Jan Třeštík udělal školáckou chybu: neuvědomil si, před koho si sedá. Před výkvětem zdejší zasloužilé kunsthistorie neměl devětadvacetiletý vystudovaný právník dávat na odiv svůj dobře padnoucí oblek, elegantní bílý apple položený na stole a termíny typu „mimořádný brífink“, „koordinovat otázky na široké platformě“ či „klíčové úkoly“. Tisková konference Českého muzea výtvarného umění (ČMVU) nedaleko Karlova mostu, do jehož čela byl nedávno Třeštík přechodně dosazen, by se jinak nemusela záhy zvrhnout ve frašku.

A v ní není komu fandit: na jedné straně stojí zpovykaný manažer, který si neuvědomuje, že instituci zvyklou na…