Císařův Tarzan
Japonsko zažívalo ekonomickou expanzi, užívalo si bohatství a na válečná léta málokdo vzpomínal. Pak se objevil on. V roce 1972 dva vesničané na ostrově Guam chytili v džungli podivného muže oblečeného do šatů ze stromové kůry. Zarostlý, šlachovitý a na kost vyzáblý padesátník tu žil šestadvacet let.
Japonsko zažívalo ekonomickou expanzi, užívalo si bohatství a na válečná léta málokdo vzpomínal. Pak se objevil on. V roce 1972 dva vesničané na ostrově Guam chytili v džungli podivného muže oblečeného do šatů ze stromové kůry. Zarostlý, šlachovitý a na kost vyzáblý padesátník tu žil šestadvacet let. Bývalý seržant japonské pěchoty Shoichi Yokoi věděl, že druhá světová válka dávno skončila, zarputile však odmítal slevit z klíčového pravidla vojenského kodexu: Nikdy se nevzdávej. Jeho přílet do Tokia vyvolal celonárodní pozdvižení. „Je mi líto, že jsem nesloužil Jeho Výsosti tak, jak bych si přál,“ prohlásil, když novinářům oznamoval, že hodlá svou prorezlou pušku vrátit do rukou císaře.
Krutý Guam
Narodil se právě před čtyřiadevadesáti lety ve městě Saori v prefektuře Aichi a vyučil se krejčím. Když imperiální choutky přivedly Japonsko do druhé světové války, Shoichi Yokoi stejně jako statisíce dalších mladých mužů narukoval. Maminka mu do války ručně vyšila opasek – jako jedna z mála věcí s ním bude až do konce. Bojoval v Mandžusku, na souostroví Mariany a po několika drtivých porážkách byly na sklonku války zbytky jeho zásobovacího oddílu převeleny na ostrov Guam v západním Pacifiku.
Ostrov už před druhou světovou válkou patřil Spojeným státům americkým a japonská invaze spustila ostré boje. Císařští vojáci se chovali k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
