Strach po drátě

Ten dopis je psaný na stroji. Anna Jandová totiž raději píše na stroji než na počítači. Když ještě chodila do zaměstnání, počítač měla zapnutý jenom na část dne, jen když ho zrovna používala. A teď ho nemá vůbec.

V jejím novém dřevěném domě, který dostavuje přímo na kraji lesa, je vůbec málo techniky, nemá ani televizi a nechala tu rozvést jen minimum drátů. Spíš než na technické vymoženosti vsadila na jednoduché a osvědčené věci. Je tu dřevěná podlaha i stropy, dům má fasádu z modřínového dřeva a izolovaný je ovčí vlnou. „Já jsem zkrátka hodně přírodní a potřebuji být v objetí přírody. A v tomhle domě se cítím dobře,“ říká paní Jandová.

Jenže ještě než byl její dům hotový, postavila rozvodná společnost přímo před jeho okny nové vedení vysokého napětí (22kV). Když se to zkombinuje se sloupy nízkého napětí, které tu už byly, je najednou volná krajina celá zadrátovaná. Právě proto začala paní Jandová psát strojopisné dopisy, aby rozvodná společnost vedla dráty pod zemí. „Více lidí mi říkalo, že vedení má na člověka nepříznivý vliv. A kromě toho je tu estetická stránka,“ říká paní Jandová. Nakonec dráty nechá zakopat pod zem na vlastní náklady, i když to půjde zřejmě jen u nízkého napětí.

Radomil Hradil se s manželkou nastěhoval do pěkného bytu na Praze 6. „Velmi brzy jsme začali trpět poruchami spánku, měli…