Umíněnost jako osud
Jan Vladislav zemřel v Praze 3. března 2009 ve věku 86 let. Odešla další – po Zdeňkovi Urbánkovi už jedna z posledních – osobností z velké generace českých vzdělanců a demokratů 20. století.
Jaroslav Formánek
(1960) pobýval od roku 1989 téměř dvě desítky let ve Francii, odkud přispíval do Respektu komentáři o francouzské politice, nyní je stálým členem redakce. Je autorem prózy Dlouhá kakaová řasa (1993), povídek z 80. a 90. let Beze stop (2001) a románu Francouzský rok (2005). Jeho poslední kniha Cesta vyšla minulý rok. Z francouzštiny přeložil knihy Wilfrieda Martense První a druhá Evropa (1995) a Michela Winocka Historie extrémní pravice ve Francii (1998).
Před lety v jedné pařížské kavárně vzpomínal tehdy skoro sedmdesátiletý exulant Jan Vladislav, jaké to bylo, když v roce 1942 poprvé přijel do Prahy. „Byl horký letní den. Chodil jsem po ulicích v tvrdých nepohodlných botách, slunce i dlažba chodníků pálily, a tak jsem se po několika nesnesitelných hodinách vyzul a dál chodil bos. Možná i díky tomu se mně Praha na dalších čtyřicet let tak hluboce vedrala pod kůži…“
Šlo přitom o nelehkých čtyřicet let života, strávených ve dvou totalitních systémech (jedinou oázu svobody představovaly dva semestry, jež mohl student filozofie na Karlově univerzitě prožít v letech 1945 a 1946 na univerzitě v Grenoblu). Čtyřicet let, v nichž většina jeho spoluobčanů nejprve radostně vyměnila jednu totalitu za druhou, a pak s tou druhou kolaborovala nebo rezignovaně přihlížela okolní i své vlastní morální zkáze.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
