Napište, že jsem mladík (2008)

V roce 1990 se v Praze objevil podivínský chlapík. Stával ve starém obnošeném hubertusu na Václavském náměstí, na krku měl pověšený provizorní pultík a na něm několik rozložených knih. Svých knih. A všechny měly stejný titul: Autostopem kolem světa. Jen znalci věděli, v čem se knihy liší – každá z nich byla věnovaná Svobodově cestě po některém ze světových kontinentů. Tak jak zasvěcených čtenářů přibývalo, stávalo se Svobodovo stanoviště vyhledávaným místem: někdo přicházel pro cestovatelskou radu, někdo jen na kus řeči. Svoboda nikoho neodmítal, jen se obvykle plaše usmíval, odpovídal v krátkých větách a při loučení si viditelně oddychl tak, jak si v podobných situacích oddychne člověk, který si sám chce vybírat lidi, chvíle a témata k hovoru.

Český Kerouac

Možná něco podobného Jiřímu Svobodovi leželo v hlavě i tenkrát, když se těsně po ruské invazi v srpnu 1968 rozhodl zmizet z Čech pryč. Opustil pražské Vinohrady a přes Rakousko a Švýcarsko odjel do Kanady. Kolik mu tehdy bylo let, není jasné. Jak dobře popsal Martin Machovec v předvánočním vydání časopisu A2, informace o Svobodově narození se liší: literární slovníky vydané v Torontu uvádějí 5. září 1951, Svobodovi příbuzní podle Machovce mluví dokonce o roku 1937. Pravda zřejmě leží někde mezi. Není to ale podstatné, ostatně i sám Svoboda českým novinářům na otázku po jeho věku…