Už nikdy žádný Elvis

Jaké titulky vybrat na první stranu novin? Jaké jídlo zajistit pro oběd, na kterém se sejdou lidé různého věku, vyznání a naturelu? To je zhruba úroveň otázek, které si kladou ti, kdo zacházejí s hudebním mainstreamem: jak vybrat z možné nabídky hudbu pro laiky?

Mainstream není záležitostí kulturní elity. Je důležitý z přesně opačného důvodu: nad touhle hudbou se u nás zas a znova setkávají nejširší vrstvy. Ať už mezi zprávami na Radiožurnálu, ve formování trendových a konzumentských návyků dětí na Óčku nebo na náměstí při výroční slavnosti, když se politici chtějí ukázat. Je to něco, co by mělo zpříjemnit den, asi jako design tramvaje nebo architektura v centru města. Mainstream je hudba ve veřejném prostoru.

Čeká se na povolení

Výroční přehledy znovu připomněly, jak rozdílně je mainstream vnímaný v západní Evropě a u nás. Není nutno opisovat konkrétní jména muzikantů. Obměna materiálu, sepětí se současností, schopnost průběžně vybírat z dnešní produkce a nabídnout širšímu vkusu různých generací cosi, co není na nejnižší, pudové úrovni: ve všech těchto ohledech si české prostředí vede bojácně, nemotorně, s preferencí krátkodeché sázky na jistotu retrohitů. V utváření mainstreamu nemůžeme předpokládat roli kulturního svědomí. Ale dala by se čekat přirozená snaha podchytit novou generaci konzumentů a nabídnout jí „její“ prostředí.

Tištěná média…