Nešťastná trefa 1945
14. února 1945 zůstalo po náletu na Prahu 701 mrtvých a 1200 zraněných, úplně zničená byla skoro stovka domů. Obyvatelé hlavního města protektorátu tak až na samém sklonku války pocítili, jak ošidný je vojenský termín „collateral damage“, považující ztráty způsobené civilnímu obyvatelstvu armádními akcemi za „přidružené škody“.
Pro americké piloty to mohl být docela pěkný svatý Valentýn, pro Pražany příjemně strávená Popeleční středa. Ani jedni nakonec na ten den nevzpomínali v dobrém.
14. února 1945 zůstalo po náletu na Prahu 701 mrtvých a 1200 zraněných, úplně zničená byla skoro stovka domů. Obyvatelé hlavního města protektorátu tak až na samém sklonku války pocítili, jak ošidný je vojenský termín „collateral damage“, považující ztráty způsobené civilnímu obyvatelstvu armádními akcemi za „přidružené škody“.
Komunistická historiografie nálet označovala dlouhá léta za zlovolnou akci, která měla tak jako masivní kobercový nálet na Drážďany z předešlého dne demonstrovat sílu Ameriky, cítící v Sovětském svazu budoucího soupeře. Jenže skutečnost byla mnohem banálnější.
Ohnivá pec
Na začátku roku během několika týdnů prorazily jednotky Rudé armády v rámci viselsko-oderské operace stovky kilometrů dovnitř rozpadající se třetí říše. Osvobozena byla Varšava a na Odře se Rusové dostali až na vzdálenost necelých sta kilometrů od Berlína. Hitler se snažil do Dolního Slezska dostat poslední rezervy wehrmachtu, které by mohly 1. ukrajinskému frontu klást odpor. Jenže o osudu Berlína se v té chvíli rozhodovalo někde úplně jinde.
V Jaltě na Krymu zrovna zasedli Roosevelt, Churchill a Stalin k jednomu stolu, aby si nad ním domluvili strategii závěrečných bojů.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
