Americký republikán John McCain má problém, k jehož vyřešení potřebuje ženu. Demokratku. Hillary Clintonovou. Po úterní smršti primárek se zdá, že právě ona by nakonec mohla vytáhnout z bryndy nejpravděpodobnějšího republikánského kandidáta do prezidentských voleb letos na podzim.

Výběr stranických kandidátů v primárkách je vlastně rituální hádka s téměř povinným usmířením na konci. Nejdříve si zástupy jednotlivých uchazečů – letos jich bylo dohromady osmnáct – rozparcelují voličstvo svých stran podle zájmových skupin a postaví se do čela. Pak se dlouhé měsíce snaží všemi dostupnými prostředky prosadit právě svůj pohled na svět a ti nejslabší odpadají. Jejich příznivcům, chtějí-li zůstat ve hře, pak nezbývá než se postupně přidávat na stranu jejich dosavadních protivníků.

Je to velké cvičení v lízání ran, ve schopnosti podřídit bez trucu vlastní názor obecnému zájmu skupiny. Pokud vás jako skalního republikána třeba neúspěch superkonzervativního Mikea Huckabeeho otráví natolik, že než byste hlasovali pro umírněnějšího Johna McCaina, nepůjdete raději vůbec k volbám, přepouštíte Bílý dům demokratům. To není náhodný příklad – právě tohle teď arizonskému senátorovi v čele republikánského pole hrozí.

Na Mars

Po superúterý, kterým americké primárky dospěly kousek za svůj poločas, už mělo být rozhodnuto, jenže jasného toho mnoho není. Na straně republikánů se vyrýsoval favorit, John McCain. Na opačné straně, u demokratů, se souboj proměnil v maratonský běh dvou zcela vyrovnaných soupeřů, Hillary Clintonové a Baracka Obamy. Oba mají v tuto chvíli srovnatelný počet hlasů a podle prognóz výsledků v dalších státech to vypadá, že se mezi nimi bude rozhodovat až na poslední chvíli někdy v pozdním létě.

To je dobrá zpráva pro McCaina, jenž sice nominaci pravděpodobně získá, zdědí s ní ale stranu, jejíž část mu nemůže přijít na jméno. Republikáni oscilují mezi třemi póly, lidmi, jimž leží na srdci nejvíce bezpečnost země, obrana tradičních křesťanských hodnot a liberální ekonomika volných trhů a nízkých daní. Válečný veterán McCain dobře reprezentuje jenom první skupinu a vzbuzuje nenávist u té druhé. „Ekonomové“ ho berou s rezervou, oficiálně je to sice příznivce daňových škrtů a malé vlády, na druhé straně ale neváhá postrkovat volnou ruku trhu třeba zaváděním obchodu s povolenkami na emise skleníkových plynů. Navíc občas utrousí, že ekonomice vlastně moc nerozumí, což není ve chvíli, kdy se Amerika propadá do recese, právě nejlepší východisko.

John McCain tedy bude potřebovat spoustu času, aby pod svá křídla shromáždil co nejvíce příznivců z vlastního tábora, a ani tak se mu to nemusí podařit. Část republikánů opakovaně prohlašuje, že než by skousli kandidáta, který je shovívavý k nelegálním přistěhovalcům, chce zavřít Guantánamo, je pro výzkum kmenových buněk a nehlasoval pro zákon definující manželství jako svazek muže a ženy, nepůjdou raději k volbám. Možná ale nakonec přece jenom najdou pojítko – téměř živočišnou nenávist k manželům Clintonovým. Ta funguje spolehlivě – když na jednom ze svých posledních mítinků oprášil dnes již odstoupivší Rudy Giuliani myšlenku vyslat Američana na Mars, byla spontánní reakce posluchačů jednoznačná: „Skvělé! Pošlete tam Hillary!“

Teprve začátek

Demokraté se letos nerozpadají na názorové tábory, tektonické zlomy mezi první potenciální prezidentkou a prvním potenciálním černošským prezidentem běží v kategoriích pohlaví, rasy, věku a sociálního postavení. Hillary volí ženy, starší lidé, dělníci. Baracka zase černoši, levicoví intelektuálové a nevídané množství mladých lidí. Vyrovnanost obou soupeřů přitom hrozí prohloubit rozpory, rozdrásat rány, jít v souboji a argumentaci až na krev. Bill Clinton to už nevydržel a zasadil protivníkovi své ženy několik mírně rasistických podpásovek, což vyvolalo mezi stranickými veterány pohoršení a vyvrcholilo veřejnou podporou demokratické ikony Teda KennedyhoBaracku Obamovi. A to je teprve začátek.

Demokraté, kteří jsou letos v prezidentských volbách favority, tedy budou v následujících měsících kráčet po rozhoupaném laně a mají rozhodně o čem přemýšlet. Pokud neprojeví hodně dobré sebeovládání, hrozí jim, že proti republikánům vyšlou bojem oslabeného zástupce, který spíše než jako protivník zafunguje jako pouhá návnada.

Viz také esej na str. 62

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1664

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte