Kdy se smí porušovat zákony
Z naší ústavy vyplývá, že primát v ochraně před protiústavními zákony má Ústavní soud. Sama ústava přímo říká, že tento soud není vázán zákony, ale pouze ústavou. Zároveň má pouze tento soud výslovnou pravomoc neústavní zákony rušit.
Jan Komárek
(1979) je doktorandem na Právnické fakultě Oxfordské univerzity, kde rovněž vyučuje právo EU. V letech 2004–2006 pracoval pro vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudním dvorem.
Například poslanec Bohuslav Sobotka jde příkladem a odmítá respektovat zákon o poplatcích u lékaře. „Zákon přece porušuje ústavu, a proto se jím nemusíme řídit!“ Obdobně odmítá prezident respektovat zákon (a soudy), když s odvoláním na ústavu nejmenuje justičního čekatele Langera soudcem. A naposledy Plzeň. Tamní primátor, ač mu k tomu chyběla jakákoliv pravomoc, zakázal pochod nacistů, přičemž mu část politiků hlasitě přitakala.
Proč jsou všechny výše uvedené případy špatné? Vždyť přece ústava je nejvyšším zákonem naší země, a pokud je s ní jiný zákon v rozporu, musí mít přece přednost! Nebo ne? Mezi základní principy ústavnosti, vedle ochrany základních práv a svobod a demokracie, patří rovněž vláda práva. Ta neznamená, že zákony mají být tupě následovány, ať říkají cokoliv. Jejich nerespektování je však až poslední možný prostředek. Ani v jednom z výše uvedených případů však mezní situace nenastala.
Z naší ústavy vyplývá, že primát v ochraně před protiústavními zákony má Ústavní soud. Sama ústava přímo říká, že tento soud není vázán zákony, ale pouze ústavou. Zároveň má pouze tento soud…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].