Žádaná Sýrie

„Sýrie se na Blízkém východě může stát silou buď stabilizační, nebo destabilizační,“ prohlásil britský ministr zahraničí David Miliband minulý měsíc. Hned poté navštívil Sýrii na znamení toho, že její vztahy se Západem již nejsou na bodu mrazu. Ovšem za čtyřicet let vlády rodiny Asadů (do roku 2000 panoval otec Háfiz a od té doby jeho syn Bašár) se Sýrii většinou dařilo tomuto rozhodnutí vyhýbat. Na válku byla moc slabá, ovšem měla dost síly a trpělivosti, aby svým sousedům upírala mír.

Tito unavení sousedé a velmoci, které je podporují, se možná sami pomalu rozhoupávají k rozhodnutí. V posledním roce všichni vysílali vůči Sýrii přátelské signály. Gesta to byla různá: od návštěv evropských, libanonských a iráckých delegací na vysoké úrovni po izraelské nepřímé mírové rozhovory prostřednictvím Turecka, jež je Sýrii čím dál bližší, až po britskou výstavu světové keramiky, kterou do syrského hlavního města Damašku zapůjčilo londýnské Viktoriino a Albertovo muzeum.

I Spojené státy, které za vlády George Bushe zaujímaly k Asadovi nesmiřitelně nepřátelský postoj, již nejsou tak naježené. V říjnu podnikly americké speciální jednotky z iráckého území protiteroristický nájezd, při němž podle Sýrie zahynulo sedm civilistů, přesto však obě strany od té doby tento incident bagatelizují.

Zastánci přátelštějšího přístupu k Sýrii jsou v…