Arogance jako cíl
Trianon dodnes funguje jako kouzelné slůvko: stačí ho vyslovit a dvěma národům se ježí chlupy po těle.
„Dav se valil po Andrássyho třídě, lidé skandovali hesla jako ,Spravedlnost Maďarsku!‘, vlaky v celé zemi zůstaly na pět minut stát.“ Tak popisuje 4. červen 1920 v Budapešti maďarský historik Ignác Romsics. Ten den podepsala pokořená maďarská delegace tzv. Trianonskou smlouvu, podle níž se téměř třetina Maďarů octla mimo svou vlast, část z nich také na území dnešního Slovenska. Trianon dodnes funguje jako kouzelné slůvko: stačí ho vyslovit a dvěma národům se ježí chlupy po těle.
Aroganci, s níž vítězové první světové války rýsovali hranice, zavedli politici ve střední Evropě jako vlastní tradici a ti slovenští a maďarští ji dokonce povýšili na politický program. Důsledkem je společenská hysterie, z níž dnes těží především extremisté.
Místo dresů uniformy
Zdánlivě to začalo fotbalovým zápasem před několika týdny, kdy do Dunajské Stredy na jižním Slovensku přijel nejen tým bratislavského Slovanu, ale také houfy nacionalistických radikálů z Bratislavy a z Maďarska. Po zásahu slovenské policie si vláda v Budapešti stěžovala, že mláceni byli především maďarští fanoušci. Před slovenskou ambasádou v Budapešti se demonstrovalo a pálila se slovenská vlajka. Krátce poté se do Královského Chlmce, dalšího města na jižním Slovensku, kde žije převážně maďarská menšina, vypravilo několik desítek členů Národní stráže z Maďarska ve fašistických…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
