Zamilovaný teoretik slov
V Rozkoši z textu Barthes rozvíjí své pojetí textu až směrem k jakési individuální utopii: text jako zahrada Epikurova, místo rozkoše.
„Nechť jsou hlas a psaní svěží, pružné, vlhké, zrnité a pohyblivé jako čenich zvířete!“ Ať toto zvíře celou noc běhá a čenichá v nekonečné krajině textu a zadáví v ní všechny tradiční hodnoty: Pravdu, Pokrok, Rozum, Boj. Neboť první hodnotou textu je rozkoš! – Zhruba to vzkazuje Roland Barthes ve slavné knize Rozkoš z textu, která s pětatřicetiletým zpožděním vychází v českém překladu.
Barthes (1915–1980) toho za svou intelektuální kariéru stihl hodně. Byl literárním kritikem, sémiotikem kultury, teoretikem strukturalismu. Stál u zrodu několika časopisů, svými provokativními tezemi rozpoutal mnoho sporů. Především je však zajímavý schopností neustále sám sebe obnovovat. Vždyť kolikrát už se mohl zabydlet ve světle reflektorů a vytěžit svou slávu do posledního znuděného studenta. Tomuto pokušení však odolal a svému psaní nikdy nedovolil ustrnout. Barthes byl zkrátka argonautem: neustále na cestě za zlatým rounem a během výpravy vyměňoval opotřebované části lodi, takže průběžně vznikala nová a nová plavidla.
Erotické slovo
Barthes ve svém vztahu k textům připomíná trochu psychologa, který se zamiloval do pacientky. Textům nejdříve v 50. letech naslouchal, později zkoumal jejich struktury a interpretoval je. Zhruba od 70. let se však přestal bránit jejich kouzlu a začal se zaplétat. Ta metafora je zde namístě: nejenže…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 58 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
