Česká ostuda
Osobně Milana Kunderu neznám. Když mi ho v cizině vychvalovali, spokojeně jsem přikyvovala a byla ráda, že se někdo z téhle malé země proslavil, ale jeho knihy, zvláště ty pozdější, nebyly „moje pivo“.
Eda Kriseová
(1940) je spisovatelka. V období normalizace měla zakázáno publikovat, své romány a povídky uveřejňovala v samizdatu (Petlice). Z té doby je sbírka povídek Křížová cesta kočárového kočího nebo román Pompejanka. Po roce 1989 byla dva roky poradkyní prezidenta Václava Havla, vydala také romány Kočičí životy a Misericordia.
Osobně Milana Kunderu neznám. Když mi ho v cizině vychvalovali, spokojeně jsem přikyvovala a byla ráda, že se někdo z téhle malé země proslavil, ale jeho knihy, zvláště ty pozdější, nebyly „moje pivo“. Nepsal je ostatně pro nás, spíše – a dost krutě – o nás. Navíc v jisté chvíli člověk nepotřebuje číst o tom, co prožívá a co jej obklopuje, má to zošklivené již dostatečně a spíš se chce trochu poučit a takříkajíc povznést.
Kunderova témata jistě souvisí s jeho životem. Každý dobrý autor píše, když má nějaký problém, a doufá, že jeho kniha bude chytřejší než on, odpoví mu na jeho mučivé otázky a jeho trápení osmyslí.
Evropská kultura je založena na zpochybňování, na otázkách, nikoliv na odpovědích. Nedávno jsem četla americkou studii, která psychoanalyzovala dílo světového autora a spekulovala, že kdyby dotyčný neměl tak studenou matku, žil by zaručeně mnohem šťastněji, ale nejspíš by nikdy nepsal. Obdobně možná i Milan Kundera: kdyby nežil po desítky let s vědomím svého…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
