Láska k psovi etc.

Už čtvrtým rokem vydává pardubické nakladatelství Theo literární sborník s podivným názvem 7edm, v němž jsou podle nepříliš jasného klíče sebrána prozaická a básnická díla sedmi současných českých autorů.

Pavel Šmíd v krátkém úvodu píše, že výběr je řízen důrazem „na tvorbu výraznou, původní, podloženou talentem a kořeněnou bylinou literatury, již chuť a vůni čas snad neotupí, ale zvýrazní“. Naštěstí almanach nabízí několik příspěvků natolik působivých, že od edičních rozmlžeností lze odhlédnout.

Výběr přináší autory všech věkových generací a mnoha poetik; čtyři zastoupení prozaici by dokonce mohli posloužit jako jistá škála současného psaní v Česku. Nejsilnější text je zařazen hned na začátek: Hana Fousková představuje to nejlepší z takzvané autentické prózy.

Užitečná pomůcka

Fouskové evidentně autobiografická črta se vyznačuje chaosem, rozbíhavostí, a přesto silnou dostředivostí; vyprávění v ich-formě se přes motivy šílenství vrací k lásce hlavní hrdinky k psovi. Fouskové povídka Rony je syrová, neotesaná, až hrubá, a proto se snadno – a často bolestivě – zadře pod kůži. Okamžiky osobní bolesti jsou v ní podávány se střízlivou věcností a neokázalostí, vypravěčka je odzbrojujícím způsobem upřímná a prostá. Takové jsou i její básně bez názvu, které sborník otevírají.

To próza Jiřího…