Vzhlížení k Moskvě
Když prezident České republiky nedávno obvinil z nejnovějšího konfliktu na Kavkaze Gruzii, řada politických komentátorů nad tím více méně mávla rukou jako nad projevem ješitnosti nebo vlastně neškodného tuzemského furiantství. Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě.
Petr Placák
(1964) je prozaik, historik a publicista. V 90. letech pracoval jako redaktor Českého deníku, Českého týdeníku a Lidových novin. Od roku 1995 je šéfredaktorem studentského měsíčníku Babylon. Vydal beletristický dokument Medorek, povídkový soubor Cestou za dobrodružstvím a knihu rozhovorů s undergroundovými básníky Kádrový dotazník. Před dvěma lety mu vyšla rozsáhlá knižní esej Fízl, za kterou obdržel cenu Magnesia Litera 2008.
Když prezident České republiky nedávno obvinil z nejnovějšího konfliktu na Kavkaze Gruzii, řada politických komentátorů nad tím více méně mávla rukou jako nad projevem ješitnosti nebo vlastně neškodného tuzemského furiantství.
Jenže v případě obvinění Gruzie nešlo o nějaký exces Václava Klause, ale o jeho zcela zvláštní vztah k Moskvě, který je setrvalý a konzistentní a který lze sledovat od počátku 90. let, kdy se Klaus dostal na politické výsluní.
Jedině tak si můžeme vysvětlit jeho zahraničněpolitické postoje, které jsou jinak z hlediska českých národních zájmů nepochopitelné.
Integrace Evropy
Na prvním místě jde o proces evropské integrace, který Sověti po léta považovali za překážku pro tradiční ruskou zahraniční politiku podle hesla „rozděl a panuj“.
Sověti se ještě počátkem padesátých let vysmívali vojenské bezmoci západní Evropy a zvážněli, až když bylo v roce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
