Tango, to je výraz a emoce

Sin rumbo, jméno kapely Argentince Juliána Teubala (1974), odkazuje k cestování „beze směru“, bez plánování, vedenému jen intuicí. Stejně se jmenuje i jedna milonga, tančírna tanga, v Buenos Aires. „Vypráví se, že ji založila parta kluků, kteří neměli žádné peníze, a tak si šli vsadit na dostihy,“ říká Julián Teubal. „A tam uslyšeli drb, že má běžet i kůň, který se jmenoval právě Sin rumbo. Vsadili na něj všechny peníze a vyhráli.“

Bez přesného žánrového vymezení a intuitivně se v hudební krajině pohybuje i on. Ve svých skladbách kombinuje argentinské nové tango, jazz i klasickou hudbu a vplouvá tak do vzedmuté hladiny zájmu o tento latinskoamerický hudební koktejl, který rozvířily ansámbly jako třeba Gotan project, Bajo Fondo Tango Club nebo Orquesta Típica Fernandez Fierro.

Julián Teubal se rozhodl v dostihu hudebního světa prosadit po svém. Zatím vydal vlastním nákladem album Cada momento que pasa, které by chtěl časem celé zpřístupnit i na internetu (www.sinrumbo-tango-com). Dělá manažera nejen své kapele, ale i kolegům z celé Jižní Ameriky, které zve do České republiky na společné nebo i sólové koncerty, a má za sebou i komponování hudby k divadelní hře Pasos del tango, jež vypráví o historii tanga v Argentině.

Do Prahy se přistěhoval před sedmi lety, ale žil i jinde – jeho rodiče uprchli v 80.…