Kde se bere temnota

Petra Malá (1979) mluví pomalu, tiše, pečlivě váží každé slovo. Letošní absolventka pražské Vysoké školy umělecko-průmyslové v oboru fotografie má co vyprávět. „V těch fotkách se s tím stále vypořádávám. Hledám v nich rozhřešení. Bylo to smutný, ale může to být lepší,“ říká dívka, která školu ukončila souborem věnovaným vzpomínkám na své dětství poněkud vzdálené tradičním představám o idyle. Podobně intenzivními díly naše současná fotografie příliš neoplývá.

Narodila se v Třebíči, s rodinou žije v Blatnici. Na střední školu se hlásila do nedalekého Uherského Hradiště na malbu, nakonec ji ale na místní umprumku vzali na fotografii pro její fotografické vidění. Na VŠUP v Praze se pak dostala k Pavlu Štechovi. „Zarazilo mě, že ty úkoly nazýval zakázkami. Do té doby jsem nepřemýšlela, že bych se tím snad mohla živit.“ Na rok přerušila studium a odjela do Kanady, kde žije její přítel. Nezažila tak těžce nemocného Štechu těsně před smrtí. Když se vrátila, její ateliér převzal Ivan Pinkava. V její práci to byl důležitý předěl: Pinkava studentům dával na zpracování témat mnohem více času a vedl je k tomu, aby o nich nejdřív pořádně přemýšleli, a pak teprve mačkali spoušť.

Před třemi lety s fotoaparátem poprvé zašla do čísla popisného 20. Do přístavku vedle jejího rodného domu, ve kterém na Moravě bydleli její prarodiče. A ve kterém…