Bez Rusů nastane chaos

Bombardování, noční útěk lesem do gruzínského Gori, další bombardování a další útěk směr hlavní město Tbilisi. Gruzínští uprchlíci z Jižní Osetie na nohou strávili desítky hodin, pronásledováni bandity. Teď už jsou v bezpečí – v provizorních uprchlických táborech v okolí Tbilisi. Podle koordinačního týmu pro rozdělování humanitární pomoci vedeného Organizací spojených národů do města každou hodinu přicházejí stovky dalších lidí. Všichni s podobným příběhem a se stejným osudem.

Podmínky pro život jsou však i v Tbilisi krušné. Dvaapadesátiletý Alika Metreveli pochází ze Dzarzevi – jedné z devíti gruzínských vesnic nedaleko jihoosetinského hlavního města Cchinvali, které se ocitly pod ruskou palbou. Teď žije spolu se svou rodinou v přízemí polorozpadlých kolejí tbiliské lékařské univerzity. Každá rodina má jednu místnost. Chybí voda, elektřina, plyn, a ba co víc – místnosti nemají dveře ani okna. Lidé spí na zemi, nemají ani matrace. Mají jen lžíci, plastovou misku a židli.

Žádné překvapení

Vztahy mezi Osetinci a Gruzínci nebyly nikdy příliš dobré. „Mladí lidé (obou etnik) se spolu takřka nestýkají,“ říká osmnáctiletý student Giorgi Metreveli (pouze shoda jmen) z další vísky Didilachvi. Také on, stejně jako tisíce dalších běženců, absolvoval noční útěk lesem. Mezi staršími podle něj sice vazby existují…