Na co myslí sochy
Konec studia na FAVU přináší existenční starosti. Sochařství je extrémně náročné na prostor i materiál. Dalším úkolem Martiny Šedové tedy bude zařídit se spolužáky ateliér a vrhnout se do soutěží na veřejné zakázky.
Do brněnského divadla Reduta právě vešli postarší švýcarští manželé. Chtěli nejspíš posoudit rekonstrukci historické budovy, kterou jim doporučil navštívit průvodce, ale záhy jejich pozornost přitáhla socha ve foyer. Mladá dívka sedící na staré posteli, navenek klidná, ale jakoby s tíživým příběhem uvnitř. Sochařka Martina Šedová (1981) manželský pár chvíli pozorovala, a pak jim prozradila tajemství.
Leckomu se totiž alespoň s touto sochou může splnit existenciální sen: konečně vidět očima do druhého člověka. Tajemství spočívá v tom, že dívka v životní velikosti, mimochodem postava z Munchova obrazu Puberta, má za svýma mandlovýma očima malou obrazovku s 3D filmovou smyčkou. „Ale nechtěla jsem, aby to bylo něco výrazného, co by hned upoutalo. Ta socha funguje i tak. A ty oči, to je jenom pro někoho, kdo se na ni opravdu podívá a chce jí rozumět,“ vysvětluje Šedová svůj záměr. Většina lidí kolem sochy jen přejde, už proto, že není snadné překonat první galerijní zákaz: nedotýkat se exponátů. Jenže v tomto případě to chce dát ostych stranou a přilepit na minutu nos na nos – teprve potom lze spatřit, co se dívce honí hlavou.
Socha se stejně jako Munchův obraz jmenuje Puberta a jde o dva roky starou bakalářskou práci Martiny Šedové. Na Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického se v Brně hlásila trochu netradičně z gymnázia. Předtím pracovala hlavně s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
