Policie odkrývá své práskače

„Zaplatím,“ říká muž v drahém obleku. Nechá číšníkovi dvě stovky spropitného a zmizí v ruchu pražského centra. U stolu zůstáváme ve dvou, nad skleničkami zaplacené balantinky. „To byl můj nejlepší informátor,“ říká detektiv, který sedí proti mně. „Ten člověk snášel zlatá vejce, skoro,“ dodává. Čas minulý je na místě, podle pokynu policejního prezidenta, který platí od Nového roku, se zavádí elektronická evidence policejních práskačů. Něco jako někdejší registr svazků, seznam agentů StB. Muž v obleku v žádném případě nesouhlasí, aby se jeho jméno v jakékoli databázi objevilo. Nechce riskovat prozrazení a svou pětiletou spolupráci s detektivem končí.

Spálit všechny obálky

Policisté o tom neradi mluví. Ve slabých chvilkách ale prozradí, že základem jejich úspěchů při vyšetřování zločinů jsou informátoři. „Žádnou statistiku si nevedu, ale myslím, že tak osmdesát procent věcí, ve kterých jsem zahájil stíhání, mělo základ v informacích udavače,“ říká policista nad dalším panákem whisky. Je to prý půl na půl. Někdy jde o zprávy od pravidelného informátora, jindy od „náhodného“ udavače, člověka, který se z nějakých důvodů rozhodl něco „prásknout“ policii. Takový člověk se docela často pak stane pravidelným informátorem. Třeba na počátku odhalení Berdychova gangu byla řada udání od…