Na vrcholu kariéry ve francouzském stavebním gigantu Vinci měl předseda představenstva Antoine Zacharias plat několik milionů, štědrou penzi a opce na akcie v hodnotě 250 milionů eur. Do centrály Vinci jednou přišla francouzská finanční policie, aby prošetřila nákup nábytku do luxusního pařížského domu, který firma pořídila pro jeho potřeby. V roce 2006 byl Zacharias přinucen k odchodu a odnesl si velkorysé odstupné. S firmou se však soudil o 81 milionů eur, protože mu údajně znemožnila uplatnit některé opce na akcie. Tento ve Francii nechvalně známý případ byl uzavřen před třemi týdny, když soud rozhodl v jeho neprospěch.
Evropští šéfové by se měli mít na pozoru. I když výsledky mohou být vynikající – akcie Vinci za devět let Zachariasova působení v čele firmy stouply na devítinásobek a příjmy se více než ztrojnásobily na 26 miliard eur –, všeobecné mínění se zprudka otočilo proti vysokým platům. Jean-Claude Juncker, předseda skupiny ministrů financí Eurogroup, která působí v rámci Evropské komise, nedávno nazval nepřiměřeně vysoké platy „sociální pohromou“ a požadoval odpovídající zásah. Když francouzský ekonomický časopis L’Expansion spočítal, že platy francouzských šéfů v roce 2007 vzrostly o 58 procent, ministryně financí Christine Lagardeová to označila za „skandál“ a hrozila regulací. Vysoké platy také odsoudil francouzský…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
