Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Trendy

Nejkrásnější bobeček

Tak a je tu s námi. Kluk jako buk a brzy mu budou dva týdny.
O porodu jsem si předem leccos přečetla.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Petra Hůlová - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Fotografie: Petra Hůlová - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Tak a je tu s námi. Kluk jako buk a brzy mu budou dva týdny.

O porodu jsem si předem leccos přečetla. V knihách, v časopisech, ale hlavně na webových fórech, kde líčí rodičky své vlastní zkušenosti. Často jsou otřesné a těhotná žena tu snadno získá dojem, že i když bude po zdravotní stránce vše v pořádku, bude porod zaručeně martyrium vinou nemocničního personálu. Ten má v těchto porodních kovbojkách roli zlouna, který pro samý úspěch „operace porod“ zapomíná na skutečnost, že rodičky mají také stud, pocity a přání. Porodu jako takovému ostatně v podání těchto zpovědí, z pohledu zdravotnického personálu, ženy stejně příliš nerozumí a jejich přání jen lékařům zbytečně komplikují práci. Jde přece především o zdraví novorozence, tak jaképak pocity. Tolik hořká porodní vyprávění, kterých najdete na webu desítky.

To, že úmrtnost českých novorozeňat patří mezi nejnižší na světě, je jistě velký úspěch, který se nepatří bagatelizovat. V našich porodnicích se nedostává leckdy jen zdánlivých banalit. Intimního osvětlení, vany s teplou vodou, možnosti alternativních porodních poloh a přirozeného, tedy nemedikalizovaného porodu.

Drobností, které umožňují ženě pocítit, že je to ona, kdo má porod pod kontrolou, a málokdo by zpochybnil, že pocit bezpečí a psychika obecně hrají při porodu svou roli.

Navíc jádro pudla je v něčem jiném, než jsou zkostnatělé praktiky porodního personálu. Jádro pudla je v tom, že porod, jedinečná událost pro dítě a celou jeho rodinu, je pro všechny ostatní v porodnici nevyhnutelně rutinou. Matka je tu především pacientkou a šmytec a dítě musí přežít a nejlépe zdravé. Jako by se právě neděl zázrak, ale operoval se žlučník a jak také jinak, když další rodičky už čekají v předsálí. Neopakovatelnost okamžiku by mnohem lépe podtrhla chýše plná šamanského zaříkávání nebo alespoň porod doma. Jen nevím, jestli by se tam tak účinně jako před těmi pár dny v nemocnici podařilo zastavit to nečekané krvácení na závěr zprvu bezproblémového porodu.

O čem mi nikdo na webu neřekl, zdroj mého největšího překvapení, ovšem platí v chýši, doma i na porodním sále. Rození nového života, že je sice nesrovnatelné svou bolestivou intenzitou, ale jinak velmi podobné pocitu, když je člověk na velké. Tak moc, až jsem měla chvílemi obavy, že se naše miminko neklube tou správnou cestou. Klubalo. Je to náš nejkrásnější bobeček.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 23/2008 pod titulkem Nejkrásnější bobeček