Utrpení v Barmě

Když se v roce 2005 vládnoucí barmští generálové rozhodli přesunout hlavní město z Rangúnu, největší metropole země, do odlehlého, nepřístupného Neipyijta, vyvolalo to stejné nepochopení jako mnoho jejich dalších politických kroků. Mezi lidem se šuškalo, že se vláda řídí radou věštců, kteří Rangúnu prorokovali povstání a neštěstí.

K povstání došlo loni v září. Bylo velmi rychle potlačeno armádou, která neváhala střílet do bezbranných protestujících. Nyní je tu přírodní katastrofa, která překonává i ty nejhorší představy: cyklon, který si vyžádal desetitisíce lidských životů, zanechal statisíce Barmánců bez střechy nad hlavou a způsobil, že milionům dalších hrozí nemoci a hladomor. Podobně ničivá byla v posledních letech pouze vlna tsunami, která zasáhla Asii v prosinci roku 2004, a zemětřesení v Kašmíru v říjnu 2005.

Nemusíte věřit astrologii, abyste viděli základní pravdu, která se za pověstmi o věšteckých proroctvích skrývá. Zatímco pracovníci humanitárních organizací čekali na víza, junta se handrkovala o dovozní cla na nezbytné prostředky k přežití. To je zločin.Tento vládnoucí režim se totiž stará více sám o sebe než o svůj lid. Nepřipravil obyvatelstvo na blížící se nebezpečí, přestože byl předem varován. Vojáci loni v září dokázali velmi pohotově reagovat na protesty vedené mnichy, ale v době, kdy lidé bojovali s ničivými následky cyklonu, smrtí a zraněními, po nich nebylo několik dní ani vidu, ani slechu.

…